Řeknu to rovnou – tenhle rok byl zatraceně dobrej, vlastně pohádkovej. Podíval jsem se opět na místa, ze kterých mi padala čelist, byl jsem za polárním kruhem i pod obratníkem Raka. Užíval jsem si focení v Českém ráji více než kdy předtím a pokračoval ve sbírání fotek do několika dlouhodobých projektů. Ale hlavně, v září jsem se vydal na dráhu fotografa na volné noze. Ano, odteď bych mohl psát, že jsem fotograf profesionál, ale to mi nějak nesedí. Tak tady je sto vybraných fotek z roku 2017.
Rok začal nejlíp jak mohl: 1.1.2017 se rozplynula inverze nad Českým rájem a já lítal jak splašený kůň od Semil, k Frýdštejnu a až po Trosky, abych tu krásu stihl nafotit.
Věděl jsem proč tak spěchám, druhý den už vše bylo pryč. Pak jsem zažil ještě jedno nádherné ráno – v půlce ledna jsem vyjel fotit za ukrutného mrazu východ slunce na Mariánskou vyhlídku u Hrubé skály – a náhodou tady potkal Karla Hubače a Petra Kotka z Facebookové stránky Český ráj – Klenot naší vlasti. Tihle kluci jsou strašně fajn a já byl moc rád, že jsme se konečně potkali naživo.
Během pohádkové zimy 2017 jsem se ještě podíval do Tiských skal, Broumova a Adršpachu. Pak už jsem netrpělivě očekával jaro.
Na začátku dubna jsem jel pracovně do Řecka, náramně se užíval teploučka a focení Atén.
Pobyt jsem si prodloužil a vyjel na výlet na sever Řecka do mystické Meteory.
Meteora – to byl další splněný sen. Byla to jedním slovem fantazie – myslím, že o Meteoře ještě aspoň jeden nebo dva články napíšu.
No a nejlepší na tom bylo, že po návratu z Řecka, kde už jaro dávno propuklo, jsem chytil Český ráj, jak se teprve ze zimy do jara probouzí. Na začátku května jsem udělal docela šílenou věc, nemohl jsem spát, a tak jsem celou noc i ráno strávil v autě v Českém ráji a fotil jsem. Sice jsem si s tím na pár dní rozšteloval biologické hodiny v mém těle, ale stejně to stálo za to.
V květnu jsme se sestrou Eliškou, alias Ell Wonderlust, poprvé fotili na zakázku děti v bazénu. Dost zajímavá zkušenost – zjistili jsme, jak je pod vodou těžké ostřit, jak je tam sakra málo světla…a že u mnoha dětí jsme dostali jen jeden pokus na dobrou fotku, pak většinou netrpěliví rodiče na vystreslé děti tlačili tolik, že se děti rozbrečely a bylo po focení.
Na jaře jsem se kromě krušných hor a podhůří Orlických hor dostal také na Ukrajinu – přímo na východ do míst, kde nedávno zuřila válka. Zážitek natolik intenzivní, že fotky jej nedokázaly ani zdaleka zachytit.
Pak přišla první letošní dovolená – vyjel jsem do Švýcarska, kde jsem sice za svých studijních let byl hned několikrát, ale nikdy jsem tam nebyl s foťákem. Podíval jsem se poprvé pod Matterhorn. A taky do oblasti Interlaken.
Pěší výlety jsem kombinoval s cyklistikou. Vrátil jsem se do Lucernu a nostalgicky jsem z oblasti Appenzel koukal na Bodamské jezero, kde jsem před 10 lety studoval. Za šest dní jsem měl naplněnou kartu u foťáku, a prázdnou peněženku. Šmarja to Švýcarsko je drahý!
Po návratu jsem v červnu samozřejmě fotil v Českém ráji, konečně se mi mimo jiné podařilo nafotit mléčnou dráhu nad Troskami podle mých představ. Objevil jsem v ráji nové vyhlídky na Trosky a celkově nasbíral další fotky do své série o této dominantě Českého ráje.
Největší výzvou pro mě v roce 2017 bylo focení svatby v Bruselu.
Svatba se vydařila a fotky taky. Velká úleva a možná definitivní potvrzení si, že bych jako fotograf na volné noze mohl obstát ve velké konkurenci na českém trhu.
V létě jsem se podíval do Kutné hory a fotil na zahradě motýly a včely.
Pak přišel asi fotografický klimax roku 2017. Výlet do Norska za polární kruh. Jeli jsme přes Švédsko a díky tomu jsem byl poprvé ve Stockholmu – v zamilovaném městě mé sestry Elišky.
A pak to přišlo – týden v Lofotech a na Senje. Zdejší krajina v kombinaci s vydařeným počasím – to byla absolutní pecka.
Taky to ale znamenalo, že jsem fotil tak intenzivně, že jsem z Norska přijel domů úplně vyčerpaný. O šplhání na horu Stetind jsem už psal. Rozjodně ještě někdy napíšu více o focení na hoře Segla na Senji. A vůbec – o Lofotech bych asi mohl napsat článků minimálně deset, tolik materiálu jsem tam nafotil.
V srpnu jsem mimo jiné fotil jeden mlýn v Českém ráji – o tom zde také ještě napíšu. Fotil jsem děti, podíval se do Saského Švýcarska a také do Pasova.
Focení dětí je vůbec moje oblíbená činnost – a nejvíc z toho focení synovce Matyáše. Je to malý ďáblík, který nás první půlrok malinko otravoval neustálým brekem. Jakmile ale začal běhat, tak se z něho stalo dítě z zulíbání. Je rozkošnej.
V září jsem se pak vydal na první fotoexpedici na Kanárské ostrovy. 12 dní zde bylo opět naprosto intenzivních, objel jsem skoro všechny ostrovy, spal jsem na kopcích a na plážích, abych byl na těch nejlepších místech za nejlepšího světla.
Domů jsem se opět vrátil vyčerpaný, ale zato s pěknou řádkou fotek dle mého gusta. Nezapomenutelné bylo zejména noční focení na ostrově La Palma, které skýtá asi ty úplně nejlepší podmínky pro astrofocení v Evropě. O Kanáreh jsem psal zde: Gran Canaria, Lanzarote, Fuerteventura, Tenerife, La Palma.
V říjnu jsem pak fotil spoustu zakázek, převážně konference v Praze. Docela zábava, focení rozhodně snazší než na svatbách, navíc se člověk i něco dozví. A i tu Prahu jsem si párkrát cvaknul.
Strašně jsem se těšil na focení podzimu – měl jsem pocit, že jako fotograf na volné noze budu mít konečně čas využít každý den a nafotit v podzimním hávu desítky míst.
Jenže podzimní počasí moc nepřálo. Tedy vyšel nám jeden hezký týden v říjnu, kdy bylo babí léto jak vyšité. V ten týden jsem opět byl jak hadr na koštěti a lítal z jednoho místa v Českém ráji na jiné, fotil jsem v posázaví a u Karlštejna. Ale pak byl šlus a více se letos z podzimu vytáhnout nedalo.
V listopadu mě pak čekalo spoluprůvodcování pro CK Periscope v Ománu. Další pohádková destinace. Místo krajiny jsem se zaměřil na fotografování lidí a bylo to skvělé. Lidé zde byli naprosto otevření, přátelští, vřelí…
Po návratu jsem si ještě pracovně odskočil do Bruselu a Antwerp.
Mezi další výzvy pak patřilo fotografování jídla. Nafotit jídlo je to nejmenší – největší fuškou je styling: naaranžování všeho tak, aby to dobře ladilo a tvořilo pěknou kompozici.
Jednu kompozici jsem tvořil třeba i půl hodiny. Zajímavá zkušenost.
Taky jsem fotil pár těhotenských fotek pro tři maminky.
A v prosinci dokonce vyšlo i pár hezkých zimních dní – fotil jsem na Vyskři, v Prachovských skalách a pod Troskami.
Tak to byl můj rok 2017. Když jsem fotky vybíral, zjistil jsem dvě věci: o spoustě zážitků a místech jsem tu nestačil napsat ani řádku, je tedy co napravovat v roce 2018. A zadruhé: jsem dítě štěstěny, a s pocitem hluboké vděku tedy i končím a přeji si, aby rok 2018 byl aspoň z půlky tak dobrý – fakt by mi to stačilo.
Na závěr děkuji všem návštěvníkům tohotu blogu za pozornost. Všem čtenářům přeji mnoho splněných (nejen fotografických) snů v roce 2018!
0 komentářů