Pláž Wai‘anapana je velmi fotogenická – má černý lávový písek a černé pláže jsou opravdu perfektní motiv pro fotky, i když je třeba zataženo. Takovou zkušenost jsem udělal na islandské pláži u Viku, kde navzdory špatnému počasí vznikly silné snímky. Tady na havajské Wai‘anapanapě navíc je na pobřeží je několik skalních oblouků. Skrze oblouky jsem viděl dost atraktivních fotek, a tak jsem je měl v plán. Nakonec vše bylo jinak, i když jsem na pláži Wai’anapapa přenocoval ve stanu, a měl luxusní možnost fotit zde západ i východ slunce.
Více o focení na Havaji je zde: Díl 1 – Pláž Lanikai, Díl 2 – Delfíni z Katamaránu, Díl 3 – Waimea Canyon, Díl 4 – Hanalei Beach, Díl 5 – Bambusový les na Mauai, Díl 6 – Focení hvězd, a zde navíc v AJ o focení láv
Západ ale zase tak čarovný nebyl, jen na chvilku vykouklo slunko zpoza mraků. Využil jsem gradient na obzoru a nafotil siluety palem a pár širokých záběrů. Ranní focení na východ slunce také moc nevyšlo, na horizontu byly nízké mraky, přes které slunce prokouklo až cca 20minut po východu, kdy už jsou nejlepší barvy pryč. Kvůli tomu a velkým vlnám jsem tak opět přehodnotil plán a skalní oblouky odspoda vůbec nefotil.
Pláž je tu sice krásná, ale vlny a příboj dost děsivý. Při pohybu na pobřeží jsem měl místy opravdu strach, pád do vody by byl u ostrých útesů asi lístek na jistou a bolestivou smrt.
NIKON D7100 (10mm, f/6.3, 1/100 sec, ISO100)
Opět jsem fotil bez stativu a rozhodl se pořídit co nejvíce kompozic. V popředí jsem se snažil využít svěžích lístků, jejichž sytá zeleň krásně kontrastuje s černou barvou útesů.
Na pláži se mi pak líbili odlesky na kamenech. Hrál jsem si s polarizákem a snažil se přijít na to, kdy jsou odlesky nejhezčí. Pak jsem také čekal na bílou pěnu, která na černé pláži dělá krásné popředí a zvýrazní tak hloubku prostoru.
0 komentářů