Od posledního focení s Hankou jsme se dohodli, že příště vyzkoušíme nějaké makro. Hanka se připravila a koupila si dvě krásné kytice – růže a tulipány.
Fotili jsme ve čtvrtek mezi 17hod a 18hod a slunce krásně svítilo z boku do okna. Vázu s kytkami jsme si pěkně naaranžovali do okna a nastavovali si ji tak, aby nám sluníčko pěkně nasvěcovalo květy.
Nejlepší světlo bylo kolem 18hod, kdy už sluníčko bylo skoro za horizontem – světla bylo stále dost, ale už bylo mnohem měkčí a dynamický rozdíl mezi pozadím ve stínu a kytičkami na světle nebyl tak velký.
Focení s makrem je skvělá zábava – nikdy neuděláte dva totožné záběry. Milimetrový posun objektivu a kompozice snímku se dramaticky liší.
S Hankou jsme trénovali manuální ostření (což je u makra běžná věc) a nakonec si i vysvětlili, kdy a jak používat manuální režim. Pokud máte na foťáku znaménko M a nevíte kdy jej použít, tak vězte, že na makro se docela hodí. Kdy?
Když fotíme motiv, jehož nasvícení (třeba zapadajícím sluníčkem) je konstantní, zatímco pozadí (jeho světlost/tmavost) se liší. Pokud budeme používat automatické (je jedno, jaká ikonka – kytička, panáček, hory…), nebo poloautomatické režimy (A, S), snadno se stane, že hlavní motiv, na kterém nám záleží (v našem případě květ), bude jednou tamvý, jednou zas přeexponovaný. Foťák totiž bude rovnat expozici nejet podle květu, ale i podle pozadí. Když bude tamvé, bude mít tendenci snímek zesvětlit, čímž nám květ přepálí, když naopak bude světlé, květ vyleze tmavší.
Na tento nešvar jsou dvě řešení. Já preferuji toto: nejprve fotím na poloautomatický režim A – udělám pár snímků – na displeji kontroluji, při jaké expozici mi vyleze hlavní motiv dobře zexponovaný (většinou při tomto úvodním hledání používám korekci expozice – chodím nejčastěji do mínusu – a to až -2 EV). Jakmile mám fotku, kde je řekneme květ akorát (ani přepálený, ani moc tmavý), zapamatuji si hodnoty clony (f) času (zlomek čísla – třeba 1/100) a ISO. Přepnu foťák na manuál (na kruhovém základním voliči režim M – pozor, kompakty a mobily jej nemusí mít!) a tyto hodnoty tam navolím ručně. Pak už fotím bez obav, že mi foťák rozhodí expozici květu.
Druhým řešením je změna měření expozice (z celkového na bodové) – ale o tom zase jindy.
0 komentářů