Nyní v době kolem letního slunovratu je ideální období na focení západu slunce v Prachovských skalách. Při focení z vyhlídek Českého ráje a Míru jsou skály nádherně nasvětleny zapadajícím sluncem. Má to však háček, dokonce dva háčky. Slunce je přímo proti fotografovi, což sice lze kompozičně využít, ale znamená to a) obrovský světelný kontrast, b) vyžaduje to velkou odolnost optiky na ostré protisvětlo.

Abych zvládl velký dynamický rozsah scény, vzal jsem si na pomoc full-frame fotoaparát Nikon D750 a rozhodl se využít funkci expozičního bracketingu, tedy nafocení více identických fotek s různými expozičními hodnotami. Pro optimální výsledek je dobré mít stativ, aby všechny snímky byly kompozičně identické. Dnes si však ukážeme, že lze podobný snímek vytvořit i bez stativu. Já totiž stativ sice s sebou měl, ale daná kompozice na hraně skály stejně neumožňovala postavit stativ tak, aby byl stabilní, a jen by mě to zdržovalo.

Abych zapadající sluníčko ve snímku mělo tvar hvězdice s paprsky, vzal jsem si špičkový objektiv s pevným ohniskem Nikkor 20mm f/1.8 AF-S, který ze všech nikoňáckých skel kreslí hvězdičky nejlépe. Má to ovšem ten háček, že pro hvězdičku je potřeba zaclonit na f/8 a výše (ideálně f/11 – f/14). V ten moment ale také začnou vylézat prasátka, tedy barevné odlesky a čmouhy, které způsobují ostře nasvětlené vnitřní optické členy objektivu.

Abychom měli hvězdičku a zbavili se odlesků, lze použít metodu zakrytí slunce. Dnes Vám ukážu, že to lze udělat jednoduše  prstem levé ruky.

Zde je malý návod:

  1. V terénu pořídím 2 série HDR fotek, já obvyklem volím 3 fotky s rozdílem 2 EV, tedy celkový rozdíl mezi nejsvětlejší a nejtmavší fotkou je 4EV (což znamená, že fotka je cca 16x tmavší, protože se jedná o exponenciální počty). První série je klasika, druhá série je s prstem přes slunce. Klíčově je, aby při pořízení obou sérií nedošlo k posunu fotoparátu. Se stativem je to hračka, jde to i bez stativu, chce to ale pevnou ruku a nějaké záchytné body ve snímku, díky čemuž se ujistéte, že jste foťákem nepohli. Připomínám, že foťák musíte držet jen jednou rukou, protože druhou rukou budete stínit sluníčko. Nehodí se to proto pro velké a těžké zoomovací objektivy. Důležitý trik při focení bez stativu: aby během focení nedošlo k posunu, je důležité:
    1. Zaostřit, pak už ale během focení mít ostření vypnuté (přepnout na manuální ostření)
    2. Mít zapnuté rychlé sériové snímání, tak aby se série 3 fotek nafotil během méně než 0,5 sekund (minimalizuje se pohyb ruky a tedy posun kompozice mezi snímky).
Série dvou HDR řad - s prstem a bez prstu, v Lightroomu spojuji jen prostřední a pravé snímky, snímky vlevo vynechávám

Série dvou HDR expozičních řad, vyfocené pomoc funkce “exposure bracketing” – s prstem a bez prstu, v Lightroomu spojuji jen prostřední a pravé snímky, snímky vlevo vynechávám

Spojuji do HDR jen nejsvětlejší a nejtmavší snímek

2) Doma v Lightroomu složím se sérii dvou tří-expozic HDR snímek. Jelikož jsem fotil bez stativu, nepoužiju všechny tři snímky, ale jen dva: ten nejtmavší a ten nejsvětlejší. Mám pak dva výsledné HDR snímky, jeden se sluncem a prasátky, druhá s prstem a bez prasátek.

Dva výsledné HDR snímky

3) Oba snímky nechám otevřít jako vrstvy ve Photoshopu.

 

4) Obě vrstvy označím a nechám je spasovat (align layers).

 

5) Jakmile mi Photoshop snímky krásně zarovná, aby přesně lícovaly, udělám přes horní vrstvu s prstem ve snímku masku, a prst nechám pomocí černého štětce zmizet.

tvar masky horní vrstvy

Pokud s Photoshopem neumíte, máte asi trošku smůlu, ale vězte, že toto není nic složitého. Na závěr složený snímek uložím jako TIFF soubor, který pak doladím v Lightroomu do finální podoby (většinou ještě aplikuji ořez).

Voila: zde je výsledek!

Zde vidíte rozdíl: na složením snímku zmizí prasátka.

Tak co, nalákala vás tato technika? Pokud byste se ji rádi naučili a nevíte jak na to, klidně mě kontaktujte, rád vás to naučím během individuálního kurzu v Českém ráji. Nejbližší volná termín je neděle 30. června. Další termíny jsou k dispozici v červenci a na podzim.