Od návštěvy Islandu v roce 2010 jsem změnil názor na ledovce: do té doby jsem myslel, že to je jen nudná horda sněhu a ledu s občasnými prasklinami. Jenže ledovce překvapivě hrají barvami, které by tam člověk vůbec nečekal. I proto jsem se velmi těšil na Argentinské ledovce. Plazí se totiž z třetí největší ledovcové masy na světě (větší je jen Antarktida a Grónsko). Islandský ledovec, který je druhý největší v Evropě, je proti tomu úplný drobeček.
Nejznámější je ledovec Perito Moreno. Je to jeden z mála světových ledovců, které rostou. A to doslova před očima každým dnem asi o 70 cm. Díky pohybu ledovce dochází na jeho čele k neustálému „telení“ (terminus technicus), což je jinými slovy proces odlamování malých i obrovských kusů ledu. To je velká zábava poslouchat a sledovat. Kdykoli se ozve rupnutí a řáchnutí vody, pohledy všech turistů zbystří a rychle hledají místo, kde to spadlo. Samotné čelo ledovce Perito Moreno je to totiž drobek o rozměrech 5km na šířku a 75m na výšku nad hladinou jezera (celkově má hloubku kolem 170m).
U ledovce jsem se fotograficky vyřádil, chystám ještě v budoucnu další příspěvek. Jednu fotky s jarním posláním jsem už zveřejnil zde.
NIKON D90 (55mm, f/8, 1/320 sec, ISO200)
Ledovec Perito Morenoi – rozměry téměř nelze zprostředkovat fotografiemi. Osvědčená rada je dávat do záběrů lidi, aby tam byl referenční bod, který dá lepší smysl pro proporce.
