Fotografování je pro mě osobně velmi naplňující a inspirující činnost. Při svých začátcích jsem však občas čelil situacím, které mě dokázaly řádně frustrovat. Za krásného počasí a na krásném místě nevznikla fotka, jakou jsem očekával. Z pokažených fotek se člověk sice nemůže příliš radovat, zato se z nich může hodně poučit. Dovolím si Vám zde dát deset rada tipů, jak se vyhnout fotografické frustraci.

Mít či nemít

To nejdůležitější hned na úvod: lepší nějaká fotka než vůbec žádná fotka. Nemám tím na mysli podporu bezhlavého cvakání. Chci Vás z vlastní zkušenosti varovat před dvěma situacemi:

Ocitnout se na správném místě ve správný čas je mantrou úspěšného fotografa – jen k tomu existuje malý dodatek. Musíte při tom mít i fotoaparát. Mějte fotoaparát často při ruce (aneb nejlepší fotoaparát je ten, který máte zrovna při sobě) – že se z vás stává fotograf, poznáte právě podle toho, že se ve vašem životě budou množit situace, kdy budete litovat, že při ruce nemáte fotoaparát, abyste mohli zachytit krásu jedinečného momentu, kterého jste nečekaně svědky

Rada 1:
Anticipujte situace, které by mohly vést k pěkným fotografiím (může se jednat i obyčejnou služební cestu do vedlejšího města). Jako fotograf musíte maximalizovat veškeré fotografické příležitosti. Pokud fotíte zrcadlovkou či větším a dražším kompaktem, neopovrhujte focením mobilem, může se Vám to v některých situacích vyplatit (mobil je pořád při ruce). Pokud není ani mobil po ruce, vytrénujte si fotografickou paměť a naučte si ukládat momentky ve své hlavě i bez fotoaparátu. Na místo se možná někdy vrátíte a zastihnete jiný nebo podobný jedinečný okamžik.

Překvapivě ještě účinnějším „kazifotem“, než je absence fotoaparátu, je v dnešní době internet. Digitální fotografie je nový fenomén: internet překypuje informacemi, diskusními fóry a spousta potenciálních fotografů se stane nevědomky nadměrným konzumentem těchto moudrostí, které jsou povětšinou velmi neproduktivní. Pokud však nemáte ve své databance mnoho vlastních povedených fotografií, je na čase se zamyslet, zda byste místo internetových diskuzí nad fotografiemi raději neměli fotit.

Rada 2:
Nebuďte tím, kdo o focení ví skoro všechno, jen vůbec nefotí, aneb je lepší být fotografem praktikem, než fotografem teoretikem. Nedoporučuji příliš holdovat fotografickým fórům (nemyslím vtip, ok?) a jiným virtuálním činnostem, alespoň ne neúměrně vůči času stráveným samotným focením (psaní a čtení tohoto blogu je povolená výjimka:)

Ok, předpokládejme, že jsme skoncovali s čtením nekonečných diskusních příspěvků o tom, který objektiv ostřeji vyfotí zeď ve vašem obýváku a jdeme někam a něco fotit. Pochopili jsme bod 1, tudíž máme aparát při sobě. Je čas věnovat se návykům. Co mám na mysli?

Návyky a zlozvyky

Dobrý fotograf si osvojí několik základních návyků, které provádí ještě před samotným focením. Vždy si zkontroluje vybavení ještě před vyražením do terénu (a chytrý fotograf se to naučí ještě dříve, než takto přijde o několik hodně dobrých fotek) – mimo jiné přítomnost nabité baterie a paměťové karty. Bez baterky a paměťově karty toho moc nevyfotíte. Sám jsem se nejdou stal obětí absence tohoto jednoduchého návyku. V roce 2010 jsem cestoval na Islandu a každý večer pravidleně stahoval azálohval všechny fotografie. Jednou jsem je však zapomněl vrátit do aparátu – druhý den jsme si zaplatili ze velké peníze lezení po ledovci, který hrál barvami a sliboval fantastické snímy. Až na ledovci jsem zjistil, že ve foťáku chybí karta. Prožil jsem malý nervový kolaps, zachránila mě naštěstí starší záložní karta s malou kapacitou, kterou jsem náhodou měl v brašně. Od té doby kontroluji a nosím nejen záložní baterie, ale i karty.

Rada 3:
Naučte se kontrolovat nabití baterie a přítomnost paměťové karty ve fotoaparátu. Noste s sebou záložní paměťové karty. Paměťová karty jsou relativně levná média, investice pár kaček do 4GB SD spolehlivě převáží nad pocitem zmaru. Podobně se vyplatí koupě záložních baterií, pro případ, že jedna omylem zůstane v nabíječce.

Rada 4: Pokud to Váš fotoaparát umožní, nastavte si nemožnost fotit bez vložené paměťové karty (některé zrcadlovky se budou proradně tvářit, jako že tam kartu máte, i když nemáte) – sice to většinou zjistíte už při kontrolním zobrazení fotek ve fotoaparátu, ale rozhodující moment mezitím už může být pryč…

Dalším dobrým návykem je hned po zapnutí fotoaparátu zkontrolovat některá základní nastavení jako je režim (pozor na M, tedy manuální režim, pokud si s ním už netykáte), hodnota ISO,  kompenzace expozice a nastavení ostření. Osvojte si tento návyk, i když vždy bez výjimky fotíte v jednom režimu a ISO nikdy neměníte (dávám na zamyšlenou, zda je to takto dobře…). K přepnutí může dojít nevědomky zadrhnutím kruhového voliče o brašnu, jiné hodnoty může nastavit kamarád, který si fotoaparát půjčí (to rád dělám já ;). Omylem zapnutý manuální režim může způsobit úplně přepálenou fotku nebo úplně černou fotku (naštěstí toto zjistíme hned po první fotce, ovšem rozhodující moment může být opět ta tam…).

Rada 5
Vracejte si fotoaparát do základního nastavení. Zejména pokud fotíte ve velmi specifických podmínkách, kde je potřeba vysoké ISO, je dobré po focení aparát vrátit zpět na nejlepší hodnoty. Já osobně mám jako výchozí nastavení režim A (priorita clony), ISO 100 nebo 200 (podle tipu zrcadlovky) a kompenzaci expozice na EV-0,3. 

Rada 7
Naučte se při každé expozici (těsně před smáčknutím spouště) zkontrolovat indikaci expozice (plus, minus) – pokud bliká v výrazně v plusu nebo mínusu, je pravděpodobně něco špatně a vy byste mohli pořídit (nechtěně) úplně tmavou, nebo naopak kompletně přepálenou fotografii.

Co nezaostříš, to nedoostříš

Špatně zaostřená fotka je špatná fotka. To bohužel platí téměř bez výjimky. Se špatně zaostřenou fotku nelze nic moc udělat (ani vyčerpávající návody jako mistrovsky používat Photoshop či Lightroom Vám nepomůžou). Nezaostřená fotka se „povede“ i těm nejzkušenějším fotografům. Některým chybám lze snadno předejít. Opět se hodí pár návyků, které je dobré praktikovat ještě předtím, než nastane samotné focení.

Rada 8:
Vždy zkontrolujte nastavení ostření na fotoaparátu a zároveň na objektivu (pozor na nechtěné zapnutí režimu manuálního ostření). U zrcadlovek pozor na špatně nasazený objektiv (nedotažení do zacvaknutí závitu) – vede to nefungujícímu automatickému ostření. Naučte se, kdy a jak používat ostřící režimy AF-S a AF-A, AF-C (k tomu se také dostanu snad v brzké době).

Ani kontrola veškerého nastavení, ani profesionální fotoaparát a to nejlepší sklo nám nezaručí ostré fotky, pokud nechápeme vztah ohniskové vzdálenosti na nejkratší udržitelný čas. Pohybová neostrost kvůli třesu rukou vede k  rozmazaným fotkám, které lze částečně zachránit, ne však ve všech případech.

Rada 9
Mějte na paměti, že udržitelný čas bez stativu je závislý na ohnisku. Buďte opatrní při focení u delších ohnisek (nad 50mm – zejména nad 200mm) – čas závěrky musí být přímo úměrné o to kratší, o co je delší ohnisko. Naučte se také správně, tedy pevně, držet svůj fotoaparát. Pevný úchop obou rukou na správných místech, mírně rozkročení, lokty u těla, správné dýchání.

Na závěr: učit se, učit se, učit se… a zálohovat

Existuje celá řada potenciálních zdrojů nepovedené fotky: nedostatečná znalost fungování expozice může vést k „přepáleným“ či příliš tmavým fotkám, dobře exponované fotky můžou být nudné a naprosto nezajímavé, pokud nezvládáme základy kompozice. Podobné je to s bleskem či editováním v počítači. To už však většinou nebývají příčiny vyložené fotografické frustrace většiny začátečníků. K dalším postupů a tipům se postupně dostanu v dalších článcích.

Na závěr však dodám ještě jednu příčinu, o které ze zkušenosti mohu dodat, že ji většina fotografů ignoruje až do té doby, kdy se stanou její trpkou obětí. Takže zde je má dobře míněná rada na závěr:

Rada 10
Dobře si fotky archivujte a zálohujte. Pořízená a navždy ztracená fotka bolí více než ty nikdy nepořízené (bod 1). Naprostým základem vašeho fotografického „workflow“, tedy způsobu práce od pořízení, retušování až po tisk či jiné finální zpracování, by měla být správná archivace fotografií. Vždy mějte své zdrojové soubory uloženy alespoň na dvou separátních místech.