Tohle je jedna z mých nejoblíbenějších fotografií z dlouhé cesty po Latinské Americe. Vznikla v městě Uyuni, v Bolívi. Bylo právě po bouřce, s organizovanou výpravou jsme právě přejížděli od hřbitova vlaků za městem do centra, když jsme viděli válet se v kaluži dvě děti. Celá naše posádka se dala do smíchu. Řidič na chvilku zastavil. Naštěstí jsem měl na jednom z těl teleobjektiv a mohl děti rychle vyfotit.

NIKON D90 (55mm, f/8, 1/160 sec, ISO200)

Jakmile nás děti zpozorovaly, cachtající se kluk i holka se najednou zasekli a zvážněli, holčička na nás vyplázla jazyk. Krátce předtím však byly v kaluži naprosto vysmátí a uvolnění. A přesně to pro mě zosobňuje atmosféru Latinské Ameriky. Umění užívat si život v často dost drsných podmínkách. Protože se většinou na momentky lidí nespecializuji, o to více si této fotografie vážím. Při pohledu na fotografii se mi vybaví i několik vzpomínek na dětství, na bratrance a bratra, kteří sami byli přeborníci v brodění bahnem. Když jsem si náhodou umazal boty od bahna, šli jsme domů s malým pocitem viny a s obavou, zda vše nebudeme muset za trest čistit. Tady bych vsadil boty, že rodiče bolivijských dětí byli naopak spokojené, že už mají denní dávku hygieny za sebou.

NIKON D90 (92mm, f/6.3, 1/250 sec, ISO200)

V Bolívii jsme byli jen tři dny, navíc ve vysokohorské oblasti ve výškách 3.500 – 4.900 metrů nad mořem. Více než místních lidí jsme potkali turistů, přesto i z těch několika málo setkání se mi potvrdila slova příbuzného cestovatele, který se nejraději z celé Latinské Ameriky vrací právě do Bolívie. Pokud tedy do jižní Ameriky budete mít cestu, zvažte návštěvu tohoto kouta země. Pro fotografy krajináře je tam několik skvostů, o kterých se rozepíšu jindy.