Už je tomu více než půl roku, co jsem se vrátil z Jižní Ameriky. Zatím jsem zde na blogu ještě nepublikoval fotografie z této cesty, která byla mimo jiné jedním fotografickým snem. Začnu tedy Salarem de Surire. Dostat se sem bylo dobrodružství, které vydá na samostatný příspěvek, stálo to však absolutně za to.

NIKON D7000 (85mm, f/7.1, 1/60 sec, ISO100)
Plameňáci na Salar de Surire s vulkánem Cerro Puquintica v pozadí (5.712 m.n.m.)

Do roku 2014 jsem se probudil na jednom z nejhezčích míst pro fotografa krajináře – na obrovské pláni Salar de Surire, která leží stovky kilomterů od civilizace u hranic severního Chile a Bolívie. U jezera potkáme násobně více lam a plameňáků, než lidí. Přesněji řečeno potkáme jednu střenku (a je střetnutí nezapomenutelné a naštěstí nafocené, takže i na to se těšte) a jedno auto. Toť vše.

Plameňáci na této solné plání byli dost plaší, z blízka se nám je vyfotografovat nepodařilo (to přišlo až později, takže o plameňácích určitě napíšu samostatný článek).

NIKON D90 (72mm, f/5, 1/2000 sec, ISO200)
Plameňáci při ranním krmení

V oblasti právě probíhala tzv. bolívijská zima, takže od amazonie přicházeli těžké dešťové mraky – každé odpoledně pravidelně pršelo. Jediná šance na solidní fotografování tak přicházela hned ráno po rozbřesku.

NIKON D7000 (62mm, f/8, 1/125 sec, ISO100)
Panoráma Salar de Surire

Samotná solná pláň Salar de Surire sice nepatří k největším, které jsou v těchto končinách k vidění, ale rozhodně patří k těm nejhezčím. Představte si to jako kotlinu o poloměru asi 30km lemovanou pásmem hor vulkanického původu. V kotlině kdysi bylo moře, posunem zemských desek však bylo vytlačeno do vysoké nadmořské výšky (4.300 m), kde postupně vyschlo. Díky sopečné činnosti zde nezůstala jen sůl, ale i další vzácné minerály. Na pláni se těží borax, což je ve vzduchu trochu cítit. Jediní tvorové, kterým smrad a toxická voda vyhovuje, jsou právě plameňáci. Na Salaru jich byly stovky a možná tisíce. Těžba v době naší přítomnosti naštěstí kvůli období dešťů neprobíhala.

NIKON D7000 (34mm, f/8, 1/125 sec, ISO100)
Fotografovat na tomto místě byl neskutečný zážitek. Ty zelené potvory, co vypadají jak nějaké přerostlé lišejníky, jsou stromy!! Stáří stovky let, růst pár mm za rok – jemnují se llareta (vyslovuje se „jareta“) a rostou jen v oblasti Altiplana.

Okolní hory  jsou opravdu nádherné. Zejména v kombinaci s pasoucími se lamami je to pastva pro oči i duši. Jsem si jist, že na planetě už není mnoho tak krásných míst, která ještě nejsou zasažena turismem. Pokud budete mít někdy to štěstí a navštívíte Chile, zvažte výlet na sever do oblasti Altiplana. Nebudete litovat.

NIKON D7000 (45mm, f/7.1, 1/80 sec, ISO100)
Pohled od Salaru k Bolívii – všude okolo velehory (5-6tis metrů vysoké) a lamy