Jméno: Václav Bacovský
Bydliště: blízko Českého ráje a blízko Prahy (mít dvě bydliště je pro fotografa výhoda)
Vášně: fotografování (krajina, makro, portrét, architektura, abstrakce), sport (kolo, tenis, běh, hokej, běžky, fotbal), turistika, cestování, četba, hudba, vzdělávání sebe a jiných, čokoláda a domácí italská pistáciová zmrzlina
Moje cesta k fotografování
Je mi něco málo přes třicet let a ještě před několika roky jsem vůbec netušil, že mi fotografie změní život. Tehdy jsem dokončoval studia a dost přemýšlel nad tím, jakou cestou se vydat v profesní kariéře. Ačkoli jsem měl stále chuť poznávat a rozvíjet se, měl jsem pocit, že nic z toho už mi nemůže dát univerzita.
O pět let později vím, že jsem měl pravdu: mým největším učitelem za posledních pár let se stala fotografie. Ptáte se jak?
Ve fotografii jsem objevil svou vášeň. Kdosi pravil, že vášeň je okno do duše. Fotografování je tím oknem, díky kterému mne lépe poznali všichni, kdo se mnou tuto vášeň sdíleli. Když se dnes podívám zpět, tak si myslím, že díky jedné objevené vášni jsem se o sobě a o světě kolem sebe dozvěděl více, než z několika semestrů na vysoké škole.
Když nás něco baví a naplňuje, věnujeme tomu čas a pozornost. Vše, čemu věnujeme pozornost, v nás roste. Dostáváme se do hloubky. Stáváme se vnímavějšími, objevujeme v sobě nové možnosti. Ona jedna vášeň, která otevře jedno okno kamsi do hloubi netušených možností, začne otvírat dalších okna do dalších oblastí.
Já jsem nejprve díky fotografii posílil svůj vztah k přírodě. Stával jsem se vnímavější vůči světlu, vůči barvám. Zjistil jsem, že v sobě mám spoustu tvůrčí energie. Poznal jsem, že během focení se dokážu neuvěřitelně soustředit, zapomenout na vše ostatní. Fotografie mě učinila vnímavější vůči malířství – své oblíbené obrazy jsem začal vnímat jinak, rozšířil jsem si obzory o nové umělce. Pochopil jsem spoustu fyzikálních procesů nejen v optice. Zlepšil jsem svoji vizuální paměť a představivost, získal jsem sebevědomí, poznal jsem nové přátele. Naučil jsem se lépe anglicky a italsky. Získal jsem nadhled.
Tvrdím, že fotograf se nemohl narodit do lepší doby, než dnes. Digitální revoluce učinila z focení každodenní součástí našich životů. Většinu času používáme, abychom zdokumentovali jedinečný okamžik, krásné místo, abychom se vyfotili s přáteli, abychom snímky mohli sdílet, komentovat, obdivovat. Komunikovat obrazem je velmi silný nástroj.
Fotografování však může být ještě více. Skrze fotografii můžete vyjádřit sami sebe. Můžete se snadno stát malířem světla: na technickém vybavení záleží méně, než si většina lidí myslí.
Za to, že jsem během osmi let udělal spoustu krásných fotek, cestoval po světě, přednášel a částečně se fotografií začal živit, vděčím několika lidem. Měl jsem štěstí, že jsem hned poté, co jsem si koupil první fotoaparát, potkal několik fotografů, kteří se mnou sdíleli svoje postupy a techniky. Lidi, kteří mě podpořili a inspirovali.
Protože mi fotografie tolik dala, rozhodl jsem se, že se podobně o své triky a postupy podělím také. Proto jsem se rozhodl vytvořit tento blog, kde budu sdílet všechny informace o vzniku mých fotografií, knih, expedicí, tisků apod. Třeba tím někoho nadchnu nebo inspiruji k tomu, aby někdo další objevil ve fotografii krásnou tvůrčí činnost.
Pokud Vás zajímá, jaké fotografické vybavení používám, podívejte se zde.
