Letos nějak neobvykle často fotím kytky. Ještě před rokem jsem jednomu fotografovi tvrdil, že mám velmi rád makrofotografii, ale takovou více kreativní, ne žádné …(hledal jsem to správné slovo) – výcvaky kytiček. No a hle, letos to jsou samé fotky květin a zejména květů. Měl bych se tedy zpětně opravit, na makru mě nakonec baví i ty kytičky. Nafotit pěkně květ však není jen tak. Zejména je potřeba rozumět tomu, jaké světlo je to pravé.

Ty samé květy dvakrát jinak: vpravo po světle – tak se na květy většinou díváme, vlevo pak květy v protisvětle – fotografie dostane úplně jinou atmosféru.

Kytičky mají jednu záludnost. Jsou na pohled hezké. Co je však hezké na pohled, nemusí být automaticky dobrý motiv pro fotografii. Hezké věci ve špatném světle vypadají divně – najednou fotografie jakoby nedokázala zachytit tu krásu, kterou očima vnímáme. Pokud si chcete vyfotit pěknou kytičkou, musíte ji nechat obléknout do dobrého světla.

NIKON 1 V1 (200mm, f/4.5, 1/500 sec, ISO100)
Jemné protisvětlo na louce – fotografie jemně tónována do teplejšího odstínu odpovídajícímu nízkému zapadajícímu slunci

NIKON 1 V1 (200mm, f/4.5, 1/500 sec, ISO100)
Jemné protisvětlo na louce

Květům (obzvláště těm lučním) sluší jemné protisvětlo, které dostaneme při nízkém slunci (tak hodinu před západem či po východu slunce). Slunce je nízko nad horizontem a atmosféra mu ubírá na ostrosti. V ostrém poledním/dopoledním či odpoledním slunci dostaneme v protisvětle tak maximálně siluetu (pokud budeme exponovat na nebe) nebo naprosto vypálené nebe (pokud budeme chtít správně zexponované květy).

Opět totožný záběr jen s různou expozicí: vpravo záměrná podexpozice, která vytvoří siluety, vlevo pak expozice více na květy, i nízké slunce se přepálí. Nebe není úplně přepálené jen díky soumraku, v poledne by to byl jeden velký přepal. 

Když fotografuju v tuto denní dobu, hledám motivy, které jsou zezadu nasvícené sluncem a zároveň je někde v pozadí stín nebo něco tmavého. Při nízkém slunci není problém takové rozhranní najít. Stačí v pozadí za motivem třeba strom, budova nebo i elektrický sloup. Dalším malým trikem je skrýt slunce přímo za květ, tak jako u máku na fotografii níže.

NIKON D90 (150mm, f/4.5, 1/500 sec, ISO200)
Kvetoucí louka v protisvětle

NIKON 1 V1 (116mm, f/4, 1/200 sec, ISO100)
Mák polní – za květy je relativně tmavé pozadí, na kterém lépe vyniknou lesknoucí se hrany.

NIKON D90 (18mm, f/6.3, 1/250 sec, ISO200)
Při širokém záběru už není jednoduché vyhnout se slunci, pokud chceme mít protisvětlo. Tady jsem využil menšího přistínění tenkých mraků a slunce zároveň skryl za květy. Foťák zvládl světelně náročnou scénu skvěle a detaily jsou jak ve stínech tak ve světlech.

Když už slunce skoro zapadá, není problém do kompozice umístit i přímo sluníčko.

NIKON 1 V1 (110mm, f/5, 1/250 sec, ISO100)
Zapadající slunce jako výrazný prvek kompozice