V prvním díle návodu, jak se fotografuje měsíc, jsem se snažil ukázat, že špičkové fotografie ve vysokém rozlišení jsou náročné na výbavu a peníze. Jak správně nastavit fotoaparát, aby měsíc byl ostrý a prokreslený?
Je totiž potřeba opravdu dlouhé ohnisko, ideálně kolem 3000mm. Takové skoro nikdo nemá, takže výsledné fotografie měsíce jsou vždy menším či větším ořezem. V tomto díle chci poradit s expozicí a výběrem správného dne.
Expozice měsíce je překvapivě jednoduchá věc. Měsíc odráží poměrně konstantní množství slunečního svitu, a to dokonce tolik, že se jeho nastavení expozice pro jeho zachycení podobá fotografování denních objektů. Je proto možné fotografovat na základní ISO (většinou ISO100) a ideální clonu (tedy clonu, při které objektiv nejlépe kreslí, většinou kolem f8). Cílem dobré expozice je mít měsíc velmi světlý, ne však přepálený, aby v něm bylo dost kresby.
NIKON 1 V1 (300mm, f/8, 1/60 sec, ISO100)
Na povrchu měsíce je hodně zajímavých detailů, vyvarujte se toho, abyste snímek výrazně přeexponovali (zbyl by Vám bílý flek, a photoshop by s tím nic nenadělal), nebo výrazně podexponovaný (vylezl by velmi výrazně šum).
Nejprve je nutné rozlišit situaci se stativem a bez stativu. Fotografovat bez stativu výrazně nedoporučuji. V tom případě byste v závislosti na délce ohniska museli nastavovat poměrně krátký čas, relativní nedostatek času pro dobrý osvit byste pak museli kompenzovat co nejvíce otevřenou clonou (což u většiny případu pod f5,6 na dlouhém ohnisku z technických důvodů nejde) nebo mnohem spíše vyššími hodnotami ISO. Pokud není objektiv nebo váš aparát stabilizovaný, pak na kvalitní fotografii bez stativu zapomeňte úplně.
Nastavení expozice pro fotografování z ruky
Doporučuji nastavit plně manuální režim. Vyzoomujeme co nejvíce. Při efektivním ohnisku 450mm a cloně f5.6 doporučuji čas alespoň 1/500s. ISO třeba zvednout na hodnotu kolem 400. Pro kvalitnější kresbu doporučuji přiclonit na f8 a úbytek světla kompenzovat zvýšením ISO na hodnotu 800.
Nastavení expozice pro stativ:
Opět plně manuální režim: f8, ISO 100, čas 1/50s.
Výhodou fotografování ze stativu je fakt, že ohnisko nehraje roli při nastavování expozičního času, neboť při správném zacházení nedochází k hrozbě neostrosti danou třesem ruky ani při dlouhém ohnisku a relativně dlouhém expozičním čase.
Relativní nevýhodou fotografování ze stativu ovšem je možná překvapivý fakt, že Vám měsíc rychle zmizí z hledáčku. Stativ budete muset po několika minutách jemně přenastavovat (repsektive stativovou hlavu). Při opravdu dlouhých ohniscích také nemusí být tak snadné měsíc na černé obloze najít. Zoomové objektivy zde mají výhodu, nejprve začnete na širším ohnisku a pak pěkně vyzoomujete směrem ke světlé tečce.
Jak na správné ostření?
Doporučuji režim AF-S, tedy single servo focusing. Vyberu střední zaostřovací bod a snažím se ostřit na okraj měsíce. Pokud by z nějakého důvodu nebyl aparát schopný zaostřit, můžete mu pomoci manuálně (pokud objektiv umožňuje tzv. manual over-ride zůstaňte pořád v režimu AF-S, pokud ostřící kroužek nereaguje, musíte přejít do manuálního ostření na objektivu a v nastavení aparátu). K ostření na stativu se výborně hodí live view, kde si měsíc můžeme ještě digitálním zoomem zvětšit. Jakmile jednou zaostříte, doporučuji ostření vypnout na objektivu i těle. Více už nemusíte ostřit, jen si dejte pozor, abyste si nehnuli na objektivu ostřícím kroužkem. Také doporučuji po dokončení fotografování měsíce vrátit aparát do původního stavu (zapnout ostření, druhý den by Vás to mohlo mrzet).
Použijte dálkovou spoušť a před-sklopení zrcátka. Pokud dálkovou spoušť nemáte, zkuste zjistit, zda ke sklopení dojte při použití live view. Aktivujte samospoušť. Při fotografování ze stativu vypnete stabilizaci, pokud nemáte drahý objektiv, který má pro fotografování ze stativu speciální modus (mívají jen opravdu profesionální skla, co stojí více než malá Škodovka).
Abyste však dosáhli opravdu výjimečně ostrého snímku, je nutné použít jiných postupů.
NIKON D7000 (26mm, f/4.2, 1/50 sec, ISO400)
Snímek měsíce byl pořízen skrze dalekohled na vesmírné observatoři v poušti Atacama, Chile.
Buď máte to štěstí, že vlastníte sklo o ohniskové délce 500mm a více – po zrcadlovku s menším čipem APS-C už dostáváte celkem slušné ohnisko 750mm. To bych řekl, že je minimum pro solidní snímek, obzvlášť u aparátů s mnoha megapixely (jedna z mála situací, kdy se opravdu výrazně hodí).
Dalším postupem je softwarové zpracování několika desítek stejných snímků, který specializovaný software dokáže interpolovat do jednoho snímku s většími detaily. Tato technika mě velmi láká a doufám, že jí již brzo vyzkouším.
Poslední technikou je použití astronomických dalekohledů, které lze přiložit k obyčejnému objektivu. Nevýhodou je většinou nutnost manuálně zaostřit a také menší hloubka ostrosti (způsobená kombinací dvou optických soustav, z nichž jedna je optimalizovaná pro lidské oko, nikoli objektiv aparátu).
Příště přidám pár kompozičních tipů. v Posledním díle se pak zaměříme na softwarové úpravy.
První díl: Jak na fotografování měsíce (díl 1.) – na vybavení záleží, jde to však i levně
Zkoušel jsem to s dalekohledem a makroobjektivem (celkově 720mm , úhlopříčka obrazu asi 38mm, takže skoro celý snímač), do kterého konec dalekohledu krásně zapasuje, ale potíž, je, že sám dalekohled má chromatickou aberaci. Při pozorování okem je to OK, ale při roztažení obrazu na snímač je to ošklivé. (políčko oka je asi 4-8mm a fullframu 43mm)
Jinak platí pravidlo v případě že objektivem se ostří ručně: – ( finální) zaostření řešit na objektivu, kde je krok mnohem jemnější než při ostření na dalekohledu.
Myslím, že (opticky)optimální by bylo zaostřit dalekohled tak, abych na objektiv pak zaostřil na nekonečno. Jenže problém::
Právě v oblasti nekonečno je ostření prstencem extrémně citlivé (připomíná to funkci 1/x) . To si myslím, že je ale právě specifikum makro objektivu. Takže je lepší zaostřit na dalekohledu kousek za nekonečno a pak na objektivu ostřit třeba při zvětšení 1:4, kde už mohu ostřit precizněji. Jiné (normální) objektivy to mají vyrovnanější.