Jak už jsem avizoval v předešlém příspěvku, měl jsem minulý týden možnost navštívit služebně gruzínské Tbilisi. Bohužel to byla služební cesta opravdu náročná, byl jsem hlavním organizátorem a moderátorem čtyřdenního workshopu, takže mi na prohlídku města zbyly necelé dvě hodiny. Ale i ty jsem si užil. Tbilisi je pro mě sympatická směsice pravoslavných kostelů, moderních staveb, hor, stavenišť, dopravního chaosu, spousty mladých lidí, příjemných kavárniček. To vše bylo o to příjemnější, že i v půlce října zde bylo nad dvacet stupňů.
O Gruzie jsem toho už hodně slyšel, takže je to pro mě jeden z cestovatelských cílů. Během krátké návštěvy jsem měl možnost dozvědět se dalších pár zajímavých detailů – v Gruzie se povedlo pozvednout zemi z nepříliš dobrého post-sovětského vývoje díky reformám, které výrazně zjednodušily byrokracii a daly místním podnikatelům a podnikům velké svobody. Dnes je Grúzie v ekonomického hlediska svobodnější zemí než většina členů EU. Vstup do EU je však pro Gruzii velkým cílem, země se nachází v neklidném teritoriu a chtěla by obchodovat a kulturně se sbližovat právě se západní Evropou než s Ruskem a východní Asií. Taktéž jsem nevěděl, že v gruzínském jazyce se Gruzie jmenuje Sakartvelo. Píše se tu docela vtipným písmem, připomínající kombinaci perštiny a řečtiny.
Z fotografického hlediska mě během bleskového fotografování asi nejvíce zaujala moderní architektura, které se mě osobně líbí. Kontrast se starobylými kostely a chrámy je docela velký, dokáži si představit, že je to mezi místními obyvateli kontroverzní.
Do města jsem vyrazil s klasickým a novým IR foťákem. Moderní architekturu jsem fotil převážně v infračerveném spektru – více fotografií se postupně objeví na instagramu.
0 komentářů
Trackbacky/pingbacky