O letní tvůrčí krizi a krásném podzimu

13.11.2021 | Příběh fotek

Všem návštěvníkům blogu krasnesvetlo se tímto omlouvám, přes léto jsem měl tvůrčí krizi. Od července do půlky října jsem mohl úspěšné výjezdy za fotkami spočítat na prstech jedné ruky. A to jsem jezdil často. Ale často jsem se vracel s prázdnou a s pocitem, že to počasí si ze mě vyloženě utahuje.

Dovolte mi jeden odstavec nevděčnosti (jinak jsem jako člověk velmi vděčný) shrnující frustraci z druhé půlky roku 2021: po pohádkové zimě, kterou jsem si opravdu si užil, přišlo pozdní a velmi krátké jaro. Zatímco na začátku května bylo skoro všude ještě holo a keře sotva rozkvétaly, na konci května už nebylo s jarní atmosférou skoro co fotit. No a pak přišlo léto. No nevím, zda to bylo mou smůlou, silně selektivním vnímáním, nebo zda objektivně počasí nepřálo. Kromě několika duh, které byly celkem často, bylo světelně velmi nevýrazně. Často bylo celý den jasno bez mráčku = pro fotografa žádný ideál. Jen se blížil západ slunce – bum a na západním horizontu mrak. Moje obvyklá strategie vyjíždět fotit cca 2hod před západem slunce se míjela účinkem, pravidelně v té době zašlo sluce za mrak a už se neukázalo. Na úplňky a ty nejlepší dny na focení noční oblohy se pravidelně zatáhlo. Ale možná ještě že tak, mám totiž objednanou paralaktickou montáž, ale ta pořád ani půl roku po objednávce nepřišla. Jedinou výjimkou, kde jsem počasí trošku převezl, bylo focení Perseidů, na které jsem si počíhal den předem. V tu nejlepší noc se totiž nepřekvapivě zatáhlo. Ale den dříve byla nádherná letní noc a já na ni dlouho nezapomenu.

Letos jsem si zpestřil výletem do Norska, kde 8 dní v kuse skoro nepřetržitě pršelo. Další týden pak už bylo lépe, tudíž jsem trošku zmírnil fotografickou frustraci.

Pak následoval celkem marný zbytek srpna a září. Když jsem odjížděl v půlce října na Tenerife, neměl jsem naštěstí žádná očekávání. A ještě že tak. Celý týden horko a kalima. Kdo nevíte, tak kalima je tzv. saharské počasí, kde je všude opar a ve vzduchu písek ze Sahary. Fotit skoro nemá cenu. Takže ani Tenerife mi náladu nezvedlo.

Nicméně tady už konečně můj krátký výlev nespokojenosti končí. Vrátil jsem se z horkého a vypralého Tenerife zpět do chladného a větrného Česka den po vichřici. Měl jsem paniku, že všechno barevné listí opadalo, ale naštěstí jsem se mýlil. Podzim v druhé půlce října byl celkem parádní a až na začátku listopadu přišla šedá inverzní deka.

V druhé půlce října jsem stačil objet několik fotogenických míst. Kromě stálic (zajel jsem na Valdštejn, na Hrubou skálu na Trosky, do Prachovských skal a k Jičínu) jsem se stavil i na místech, kde jsem na podzim nikdy v dobrém světlem nefotil: užil jsem si ráno v Klokočských skalách. To ráno mi spadl kámen ze srdce, po dobrém čtvrt roce jsem měl zase pocit, že štěstí na dobré světlo stojí opět při mně.

S dobrým světlem jsem realizoval plánované kompozice. Největší radost jsem měl ale z improvizovaných kompozic. Prostě jsem jezdil krajinou a intuitivně hledal nějaké záblesky pomíjivé krásy. A našel jsem. Nejvíce v Žehrovském lese. Z této lesní série mám velkou radost.

A krásné světlo jsem pak potkal ještě mnohokrát. Mimochodem: stejně jako v posledních dvou letech mám pocit, že podzim byl v tom nejlepším 28.10. V ten den jsem docela měnil plány, protože plánované foto z Veliše nevyšlo. Ale cestou z Jičína na Trosky jsem se otočil a nafotil tuhle krásu.

Nefotil jsem jen Český ráj, předsevzal jsem si, že minimálně jednou zajedu do Máchova kraje a že taky konečně nafotím Jizerky. Nakonec jsem spíš než hory fotil dole ve Frýdlantském výběžku, ale i to stálo za to.

Takže podzime děkuji. Zažil jsem tolik krásných okamžiků, že přežiji, pokud bude zbytek listopadu a prosince nevlídný. Nicméně bych se neurazil, kdyby pak s lednem přišla opět ta pohádková zima…

Fotogalerie