Hrubá Skála a přilehlé Hruboskalsko (skalní město) má několik nádherných vyhlídek: nejznámější jsou Mariánská a Zámecká, protože jsou nejdostupnější – a mnozí tvrdí, že i nejkrásnější. Marináská vyhlídka je vyloženě emblém Českého ráje. Vedle panorama Dračích skal s Kozákovem a Táborem v pozadí je vidět dále Hrubá Skála, stejně jako Trosky přímo za několika skalními věžemi. Tohle místo je opravdu kouzelné. Dále po turistické cestě k Valdštejnu jsou potom vyhlídky Na kapelu a U Lvíčka – ty jsou neméně krásné a stejně tak i fotogenické. Relativně nejméně navštěvovaná je pak Janova vyhlídka, která k mému překvapení byla v posledních letech opět „prokácena“ a zmizely tak borovice v popředí, které byly krásné, ale zároveň bránily panoramatickým snímkům. Na Janově vyhlídce jsem zvládl toliko noční fotku s mléčnou dráhou, kterou tu brzy zveřejním. Východ slunce se budu muset ještě letos naplánovat.

Při jarním suchém a bezoblačném počasí jsem si jednou přivstal a vydal se fotit východ slunce u vyhlídky Na kapelu.

Jelikož mne takové focení dokonale rozhodí biorytmus, už jsem si skoro myslel, že mám pro letošní jaro odškrtnuto. Ovšem déšť na konci dubna sliboval ranní mlhu, tak sjsem se hecnul ještě jednou – a tentokrát jsem začínal na Mariánské vyhlídce.

Většina hruboskalských vyhlídek je orientována tak, že je zde lepší světlo z rána. Nejvíce magická je kombinace nízké mlhy a několika-vrstevnaté oblačnosti. Právě na tyto podmínky jsem měl štěstí 30.4.2020.

Budíka jsem si dal na 4:20 (spát jsem šel po půlnoci!), s plánem být na lokaci v 5:20, tedy 20 minut před východem slunce, a to pro případ, že by snad byly červánky na vysoké oblačnosti. Ty se tvoří klidně i 25-15minut před samotným východem. I když červánky tak úplně nebyly, právě cca 15 minut před východ slunce je teplota ranního světla krásně nafialovělá a skvěle ladí s čerstvě zelenými tóny jarního lesa. Za vyhecování k rannímu vstávání chci poděkovat Karlovi Hubačovi, skvělému fotografovi a znalci Českého ráje, který mne ráno na vyhlídce doprovázel. Pokud byste snad ještě náhodou neznali jeho facebookovou stránku – pak si ji určitě dohledejte pod názvem Český ráj – klenot naší vlasti.

Výhodou brzkého příjezdu byla také výhodnější pozice pro focení. Na vyhlídce jsme se postupně sešli 4 fotografové. Přiznám se, že takové hromadné focení mi nevyhovuje, a to i přesto, že jsem jako ranní ptáče měl již své pozice zabrané.

Jeden svůj foťák jsem nastavil na sběr time-lapse (tedy časosběrného videa), u kterého je důležité, aby se během sběru fotek nehýbal stativ. Jelikož je na vyhlídce málo místa, vůbec jsem neprotestoval, když si ostatní dva fotografové dali své dva stativy taktéž natěsno vedle mého. Ovšem už o poznání méně spokojen jsem byl, když jeden z nich nasadil teleobjektiv s clonou a tuhle dlouhou soustavu mi nastrčil přímo do mého záběru. Korunou všeho bylo, že mi pak ještě do stativ drkl a ten se pohnul – grrr! (ano, bylo to nechtíc a s omluvou, takže z toho nedělám drama, ale zamrzelo mne to).  Ten časosběr nelze bez rozsáhlých retuší, kde budu muset na desítkách snímků vyklonovávat slunčení clonu cizího foťáku, bohužel nejde použít. V ten moment jsem litoval, že jsem raději nešel fotit na vyhlídku u Lvíčka. Takže to je jen drobné varování, že při jarních a podzimních východech zde často potkáte další fotografy a několik stativů vedle sebe není výjimka.

Po východu slunce se začal zvedat mlha a kromě obvyklého pohledu na Hrubou Skálu a Trosky stálo za to fotit východ slunce přímo nad Kozákovem a nad skalními věžemi Dračích skal. Když se mlha několikrát převalila a já byl spokojen se svými snímky, šel jsem fotit ještě na Zámeckou vyhlídku. Díky mlze bylo světlo příjemně měkké i hodinu po východu, kdy normálně bývá již moc tvrdé.

Nakonec jsem poprvé vyrazil fotit i Adamovo lože, které jsem ještě neměl na žádné fotce. Velká chyba, kterou jsem konečně napravil. Jen si dokážu představit, že by místu slušelo na fotce ještě víc mlhy a vlhkosti.

Kvůli velkému kontrastu jsem udělal pár HDR snímků – volím kombinaci + a -2EV, takže nakonec skládám snímky s rozdílem 4 expozičních stupňů. Díky tomu mám zachované detaily (bez šumu) v tmavých partiích, stejně jako detaily bez přepalů v těch nejsvětlejších. Pravda je ovšem takové, že pokud se mi nechce tahat se staivem, úplně v pohodě lze 90% výsledku (s větším šumem) dosáhnou i z jednoho snímku, nebo není problém dělat AE bracketing i z ruky, díky rychlému snímání. Takto ostatně vznikl i titulní snímek Mariánské vyhlídky, který jsem fotil bez stativu.

Na závěr přidávám ještě snímky z rána 23.4., kdy bylo sucho a slunce bylo hned po překonání Kozákovského hřeben ostré jak břitva. Nafotil jsem rychle jeden klasický pohled na Skalák z vyhlídky na Kapelu a pak už jen občas cvaknul pohled na čerstvě vyklubané listí. Jeho barva, struktura, jemné ochmýření, to je pro mě vždycky pastva pro oči a je to jedna z nejhezčích pasáží celého roku.

Kromě snímku níže jsou všechny fotky z dubna 2020. Při focení momentálně využívám výhradně bezzrcadlovky Nikon Z – a to všech řad (Z50, Z6 a Z7). S výsledky jsem opravdu spokojen a to jsem byl zvyklý na hodně vysoký standard fullframe zrcadlovky D750. Pokud jsem nefotil proti slunci, měl jsem namontovaný CPL filtr VF Foto.

A ke zkompletování všech vyhlídek ještě pohled na skalní masivy z vyhlídky U lvíčka. tak co, láká vás to sem vyrazit? Jste ranní ptáčata? Dejte vědět do komentářů.