Máte rádi skály? Dramatické rozeklané štíty? Fotíte rádi podzimní barvy? Já tedy ano, a proto jsem se vydal na Slovensko prozkoumat Súľovské skály. Podobně jako česká pískovcová města jsou i Súľovské skály poměrně kompaktní, lze je projít pohodlně za jeden den. Nejsou to sice pískovce, nýbrž slepence, možná díky tomu však nabízejí ještě divočejší tvary, než na které jsme zvyklí od nás. Jsou zde navíc vynikající místa na focení východu i západu slunce. Já zde strávil 24 hodin, pojďme se podívat, co se dá za jeden den nafotit.

Súľovské skály: kde leží a proč zde fotit?

Súľovské skaly jsou slovenská národní přírodní rezervace. Ty leží asi 20 minut jižně od Žiliny, tedy v dobrém dosahu z České republiky. Česká Wikipedie říká, že zde „najdeme na relativně malém území skalní věže, strmá bradla, jehly, okna, homole často bizarního tvaru. Zřejmě nejznámějším útvarem je Gotická brána.“ Já dodávám, že skály vystupují asi 250 výškových metrů nad okolní terén, tvoří tak hřeben ve tvaru půlměsíce – pod skalami je údolí s loukami, v okolí je několik hornatých hřebenů. Na skalách je hned několik krásných vyhlídek na různé světové strany. Tedy naprosto luxusní podmínky pro fotografy.

Kde fotit západ slunce a jakou jsem vybral odpolední trasu?

Do Súlovských skal jsem dorazil v neděli 21.října odpoledne. Když jsem vycházel bylo převážně zataženo, předpověď slibovala zlepšení zataženého počasí. Na západ slunce jsem plánoval být na vyhlídce pod Roháčem. Zde jsem si na internetu našel nejvíce atraktivní fotografie, kde je v záběru možné pracovat se zapadajícím sluncem. Abych byl ve správný čas na správném místě (mantra fotografa krajináře), vyrazil jsem pěšky z obce Súlov-Hrada po modré turistické stezce.

Hned na úvod se stoupá docela strmě, po levé straně jsou výhledy na kostel a hřeben skal u Súlovského hradu. Více na sever je pak vidět nejvyšší bod skalního města – ostroh s názvem Brada (816 m). Na Brada se dá vylézt po řetězech, exponovaný terén není nic pro mě, tuhle vyhlídku jsem si tedy nechal ujít.

Po 20 minutách se dorazí na louku, kde stojí dost výstřední dřevěná stavba – jmenuje se zraková pyramida, je asi určena pro rozjímání a pozorování krajiny, nicméně budí tak velký zájem turistů, že zde klid pro rozjímání najdete jen stěží, možná ve všední den mimo sezónu.

Jakmile se na Roháčském sedlu odbočí vlevo na zelenou turistickou značku, začíná série několika skvostných výhledů. Ten úplně top nejhezčí je až ten poslední, těsně před křižovatkou pod Roháčem. Výhled na jihozápad je ideální lokace na podzimní a zimní západy slunce. Zde je pár záběrů, jak západ slunce vypadal.

Než jsem západ slunce vyčekal, došel jsem si po červené až do sedla pod bradou. Po cestě bylo opět několik parádních vyhlídek. Bukové lesy jsou vždy vděčným motivem pro podzimní fotografie.

Kam jsem vyrazil na východ slunce fotit ranní mlhy?

Na východ slunce jsem pak ráno vyrazil už kolem šesté – zamířil jsem na Sulovský hrad. Tedy ze vesnice opačným směrem než předešlého dne, směr parkoviště a zelená značka. Po strmém výstupu se jako první člověk dostane ke Gotické bráně. Zde jsem ještě měl dost tmu.

Východ slunce jsem parádně chytl na zřícenině Sulovského hradu, kde jsem potkal dalšího fotografa. Na Sulovský rad je to od parkoviště asi hodinový výstup, chce to fyzičku a náhradní oblečení, já jsem se dost propotil.

 

Dole v údolí se povalovala tenká mlha, která se poměrně brzy rozpustila. Lepší podmínky pro focení už asi chytnout nelze.

DJI FC2103 (4.5mm, f/2.8, 1/30 sec, ISO100)

Doufám, že jsem Vás tímto nalákal na výlet do sousedního Slovenska.

Pokud jste již Sulovské skály navštívili, budu rád pokud se o svoje postřehy a tipy na oblíbená místa podělíte v komentářích.