Jsou tomu už tři roky, kdy jsem na severu Patagonie, na hranicích mezi Argentinou a Chile zažil jeden z nejvíc stresujicích zážitků na svých cestách. Spolu s Pavlem, mým spolucestovatelem, se nám podařilo ztratit baťoh, kde byly naše cestovní pasy. Ty se nám, s obrovskou dávkou štěstí, podařilo získat zpět, neboť je kdosi našel u popelnice. Ještě dnes mám orosené čelo, když si na to vzpomenu. Všechny fotky z fotky z Chile, by totiž nikdy nevznikly, pokud bychom tehdy pasy nezískali zpět.
Několikrát už jsem tu na blogu naznačil, že jižní Patagonie (tedy kolem 50. rovnoběžky jižní šířky), kde jsem fotil cca dva týdny, má mnoho skvostů. Zpětně je však dojem asi následující: vidět, zažít, užasnout, vyfotit …a poděkovat, že tu nemusím žít. Severní část Patagonie (kolem 40. rovnoběžky) je naštěstí pocitově mnohem vřelejší, totiž zelenější, zalesněnější a také méně větrná. Důvodem, proč sem zavítat s foťákem na krku, jsou zdejší nádherné modrá jezera s hřebeny hor všude kolem. Ne nadarmo se argentinskému i chilskému úseku Patagonie říká oblast jezer. Jsou jich tu desítky.
V Argentině je centrem oblasti jezer Bariloche, kterému se se jinak přezdívá Argentinské Švýcarsko. No…ne že by město bylo ošklivé. Je zasazené u krásného jezera Nahuel Huapi a hned za městem se zvedají hřebeny hor do výšky nad dva tisíce metrů nad mořem. Architektura města má pro nás malinko příchuť kýče, zdejší stavby spíše imitují alpský styl, než že by měly svůj osobitý charakter. Kvůli nečekanému autobusovému přesunu jsme s Pavlem přišli o více než jeden den v této oblasti a museli jsme tak z harmonogramu škrtnout dvoudenní pochod do hor. Ve zkráceném čase jsme alespoň vyjeli lanovkou na vyhlídkové místo Cero Otto a udělali si krátkou panoramatickou procházku.
Asi nejhezčí místo v argentinské straně je vyhlídka v oblasti Llao Llao (místní čtou žao žao), odkud jsou vidět dvě členitá jezera a spousty ostrůvků a hory na obzoru. Pohlednicový výhled jsme si užili na kole.
Na Štědrý den 2013 jsme měli zarezervovaný organizovaný přesun do Chile přes tři jezera. Po jezerech se turisté plav po vyhlídkových lodích a mezi jezery je organizovaný přesun v autobusech. Uprostřed je argentinsko-chilská hranice, takže celý přesun je řádně pozdržen celní kontrolou (o tom příště). Ačkoli jsou přesuny po jezerech pěkný zážitek, cena celého výletu je neúměrně vysoká. Kdyby to byla jiná šance, jak se rychle dostat z Bariloche do Puerto Varas, asi bychom plavbu známou jako Cruce Andino vynechali. Za pět tisíc korun na osobu tu člověk nedostane ani napít a najíst během celodenního transportu. Holt tu někdo na tuto trasu má monopol a nemusí své služby vůbec zlepšovat. Proč taky, turistů tu mají dost…
NIKON D7000 (200mm, f/5.6, 1/8000 sec, ISO800)
Nakonec hlavně můžeme být rádi, že jsme měli hezké počasí, byli jsme v nejdeštivější oblasti Argentiny, kde spadne ročně 3000 – 4000 mm srážek. Při příjezdu na chilské jezero Todos Los Santos (jezero všech svatých – tak si to nazvali jezuité, kteří to tu osídlili jako první) se otevřenou postupně výhledy na tři vulkány. Pod tím nejhezčím právě jsme bydleli a proto odtud mám další várku fotografií, na které se můžete těšit někdy příště.
0 komentářů