Vždycky říkám, že to nejlepší světlo si fotograf musí zasloužit tím, že musí přetrpět nějaké nevlídné počasí. Bez něj totiž většinou to nejlepší světlo nepřichází. V zimě to bývá po vánicích, na jaře a na podzim po přechodu studené fronty, v létě pak po velkých slejvácích.
Takový byl na konci července – po vydatném dešti se oteplilo, začala se v lesích vytvářet mlha a do toho zapadalo slunce. Na poslední chvíli jsem popadl foťák a jen tak tak jsem dorazil ke Komárovskému rybníku v Srbsku.
Tady jsem udělal pár panoramat a řešil dilema, jak se co nejrychleji dostat k hladině rybníka a nebrodit se při tom bahnem. No povedlo se a zachytil jsem si ke své velké radosti jeden z nejhezčích západů, který jsem tu v ráji zažil.
krásné fotky, ta s labutěma.. super