Slovinsko je moje oblíbená země. Byl jsem tam třikrát, projel jsem jak Alpy, tak podhůří, viděl jsem jeskyně i pobřeží. Dosud jsem ale neměl možnost navštívit hlavní město. Proto jsem byl rád, že moje poslední služební cesta vedla právě do Lublaně. Měl jsem tu již tradiční foto-bleskovku – schůzky jsem měl od devíti do pěti, předtím a potom jsem musel během krátké doby vytěžit čas na maximum. Lublaň, respektive historické centrum je však prťavé, takže to nebyl velký problém.

Vstával jsem krátce před pátou, abych stihl být ve městě na východ slunce. Ten se ale nekonal, bylo ještě zataženo (později se vyčasilo), takže jsem nakonec vyrazil až krátce před sedmou. Bydlel jsem v hotelu Grand Union Executive, který je sotva 200 metrů od hlavního náměstí (Prešeren). Takhle centrální pozici jsem během mých služebních cest ještě neměl. Hotel mohu doporučit, ovšem cena bohužel není moc příznivá.

Jako výchozí a orientační bod doporučuji právě náměstí Prešeren. Zde je kromě pomníků a domů se secesními prvky také kostel s výraznou červenou fasádou. Z domů mě nejvíce zaujala „Žehlička“ – tak se domu opravdu přezdívá, a to ne náhodou, má prapodivný tvar (oprava: dům žehlička se nachází jinde, až za tržištěm – můžete si polohu vygooglovat pod pojmem „Peglezen building“). Na jeho přestavbě se podílel nejznámější slovinský architekt Jože Plečnik (my mu říkáme Josip). On je autorem známého Trojmostí. Pro představu, jak to na mostě vypadá, se můžete podívat na sférické panorama na mapách Google.

Nad Prešernským náměstí visí jakási umělecká instalace (oranžová maketa domu), kterou jsem pak viděl ještě na jiném místě ve městě. Celkově bylo v ulicích hodně soch a různých skulptur, vše mi přišlo vkusné a inspirativní.

Přes Trojmostí od hlavního náměstí vede cesta přímo k radnici. Od ní vlevo z pohledu od řeky je pak kašna a katedrála. Za ní je tržnice a lanovka na hrad. Katedrále s špatně fotí, její průčelí je obestavěno – fotit tak lez spíše boční pohledy.

Dominantou Lublaně je hrad na kopci, který obtéká řeka Lublaňka. Pokud budete mít málo času jako já, můžete použít lanovou dráhu (zpáteční jízdenka stojí 4 EUR). Na hradních ochozech je vyhlídka směrem na severní část města s alpským hřeben na horizontu. Bohužel odsud není vidět historické centrum města. Abyste měli plný výhled na město, je nutné zaplatit vstup na věž (vstup 7,5 EUR – v ceně je vstup i do jiných hradních prostor a expozic). Výhled je pěkný, ale nejlepší fotky odsud nepořídíte.

Dle mého omezené zkušenosti je nejlepší výhled právě z místa, kde je hotel Grand Union. I když nejste host, můžete sem zavítat, vyjet výtahem na pravé straně do osmého patra a z oken chody udělat následující panorama.

Kolem řeky je nádherné nábřeží s ulicemi plných kaváren a restaurací. Atmosférou to tu připomíná již spíše středomoří. Procházka kolem řeky je opravdu krásná, napravo jsem došel až k Novému trhu (Novi trg), kde je fontána nad kterou se tyčí věž hradu na protějším břehu.

NIKON D750 (52mm, f/5.6, 1/40 sec, ISO400)

Vlevo je pak nádherná procházka na nábřeží směrem k dračímu mostu. Na druhé straně řeky je pak Plečnikova tržnice s mohutným sloupořadím.

Budovy uvnitř města dále od řeky mě už moc nezaujaly. Nejfotogeničtější jsou malé uličky mezi řekou a hradem. Je tu spousta zákoutí, domy jsou často s omšelou omítkou, celkově to však ladí a má to svůj „genius loci“.

NIKON D750 (38mm, f/7.1, 1/250 sec, ISO100)

Lublaň se mi líbila, ale těžko říci, zda fotograf bude mít co fotit po jednom dni s vydařeným počasím. Ale určitě to může být vítané zpestření pro fotografy krajináře, kteří fotí v Julských Alpách a kolem Bledu. Alpy jsou ostatně na dohled – to je pro mě asi další věc, kterou mohu Slovincům závidět – za hodinu jsou v pořádných horách a za další hodinu u moře…

A na závěr ještě noční fotky (foceno bez stativu):