Díky projektu Czech-German Young Professionals jsem se minulý týden vrátil po více než roce do Slavkovského lesa. Aniž bych to předem tušil, dostal jsem se zpět na místo, které jsem při předešlém výletu navštívil na kole a které se mi tehdy dost fotograficky zalíbilo. Jedná se o malý kopeček na vysoko položené louce mezi obcemi Prameny a Nová Ves. Na vrcholu pahorku porostlém vřesem a borovicemi se nacházejí tři kříže. Minulý víkend panovalo velmi proměnlivé počasí s rychle plujícími mraky po obloze a toho se dalo využít pro poměrně dramaticky vypadající fotografie.
Měl jsem tentokrát štěstí, že jsem měl i stativ. Zkusil jsem tedy bez dálkové spouště nejdelší čas, který jsem při použití CPL a ND (polarizačního a šedého neutrálního) filtru mohl dostat – tj. 30 sekund. Během této doby se mraky celkem esteticky roztáhly. Kvůli maximálnímu přiclonění (f22) avšak děsivě vylezl prach na senzoru a jedna větší částice je bohužel viditelná na úpatí křížů (na úvodní fotografii). To by asi zasloužilo lepší retuš, zatím jsem se k tomu však nedostal.
NIKON D750 (16mm, f/3.5, 1/30 sec, ISO400)
Pak jsem ještě udělal pár fotografií z ruky bez stativu. Barevná verze fotografií má také své kouzlo.
A nakonec ještě pár poznámek k samotnému místu. S map Seznamu cituji: „trojice křížů byla zhotovena v roce 1849 občany města Prameny (Sangerberg). Jejich umístění na výrazné vyvýšenině dávalo v pozdějších dobách vznik pověstem o jejich původu. Jsou na nich umístěny nápisy, které však nejsou příliš čitelné. Lze pouze vyčíst, že byly vyrobeny jako poděkování za uzdravení.“
Kolem obce prameny se případně zastavte u informačních tabulích, které informují o zaniklých sudetských obcích (a dokonce menších městeček), které tu zanikly nebo byly srovnány se zemí. Na rozdíl od osady Königsmühle z okolí Klínovce (Krušné hory), o které jsem psal zde, se zde dnes už nenachází ani ruiny. Ten pocit, že tu ještě před více než 70 lety žili lidé, chodili do práce, do školy, prostě žili běžný život, a dnes tu vidíte jen les, to je dost zvláštní, skoro existenciální pocit pomíjivosti něčeho, o čem normálně nepochybujeme – tedy že naše obce a města tu byly, jsou a budou…Je dobře, že tu existuje snaha příběh zmizelých Sudet zdokumentovat a připomínat.
Fotograficky ještě dodávám, že tato strana Slavkovského lesa má co nabídnout. Podzimní krajina zde byla díky četnému výskytu listnáčů v nejlepší formě. A navíc to je kousek k hradům Loket a Bečov nad Teplou. I tam jsem fotil, fotky si však nechám na příště. Jednu jsem už tedy dal na facebook, tak se tam můžete mrknout.
úžasný, tam bych se chtěla podívat! díky!!!