Kombinace lithia a boru je pro člověka pěkně jedovatý koktejl, ve kterém dlouhodobě prosperují jen jakési mikroby. Tedy jedna výjimka se najde: v solných pláních jihoamerického Altiplána, kde se bor i lithium hojně vyskytují, se skvěle daří taky plameňákům. Ty mě svou barvou a postojem vždy fascinovaly. Když jsem odjížděl do Jižní Ameriky, hodně jsem se těšil, že budu mít šanci je nejen spatřit, ale snad i vyfotit. To se povedlo, ale nebylo to jednoduché. Zde je pár tipů, jak se k těmto mimořádně plachým tvorům dostat.

NIKON D7000 (200mm, f/8, 1/800 sec, ISO250)
Jakési bezejmenné jezírko a v něm první plameňáci, které jsem viděl – v pozadí se rýsuje masiv Torres del Paine.

Poprvé jsem spatřil plameňáky v malé dešťové tůňce nedaleko chilského národního parku Torres del Paine. S nadšením jsem pořizoval první fotky, ale ani 200mm na DX formátu mi nepomohlo, byl jsem příliš daleko a i v nekonečných patagonských pláních najdete omezení nepřekonatelní – ostnaté dráty ohraničující pastviny.

NIKON D7000 (200mm, f/8, 1/2000 sec, ISO500)
Odlet plameňáků jako reakce na moje přílišné přiblížení – to se bohužel opakovalo téměř vždy

Plameňáky jsem pak po několika týdnech pobytu v jižní Patagonii opět spatřil na severu Chile, v národním parku Lauca. Zde bylo plameňáků přehršel, ale jednoznačně dostávali své pověsti plachých zvířat. Ačkoli jsem s maximální rozvážností činil opatrné kroky směrem k hejnu ptáků, kteří zdánlivě celou svou pozornost věnovali breberkám v jedovaté vodě, na každý můj krok vpřed oni reagovali jedním krokem zpět. Jakmile jsem svůj postup zrychlil, hejno se dalo na kvapný odlet o stovky metrů dál. Stejná zkušenost se opakovala několikrát.

NIKON D90 (72mm, f/5, 1/2000 sec, ISO200)
Plameňáci na solné pláni Salar de Surire

Těšil jsem se tedy na focení v Salar de Surire. Na jednom blogu jsem četl, že tu občas plameňáci přes noci zamrznou v ledu a ráno tak před fotografy nemohou uniknout. Ten příběh se mi zdál dost neuvěřitelný a skutečně byla moje zkušenost o dost jiná. Do rána se žádné zamrznutí lithiového jezírka nekonalo (dost bych se divil, že by tak různými minerály nasycené jezero vůbec zamrzalo při obvyklých teplotách) a plameňáci i zde neomylně dodržovali postup „ty jeden krok k nám, my jeden krok od tebe“. Plameňáci se tedy spíše vyjímaly jako růžové tečky na mých fotografiích Salar de Surire.

NIKON D90 (185mm, f/9, 1/250 sec, ISO200)
hejno plameňáků v Laguně Colorado

Průlom nastal až s přesunem do San Pedro de Atacama a později do Bolívijského Altiplána. Nevím, zda je to neustálým přísunem turistů, ale až zde plameňáci nevěnovali mému přibližování žádnou pozornost a já se tak mohl dostat až na nějakých cca 15-20metrů od nich, což už s teleobjektivem umožňuje velmi dobré fotografie. U San Pedra se mi podařilo vyfotit i několi kusů v letu.

NIKON D7000 (200mm, f/5.6, 1/1000 sec, ISO100)
Tady už nebyl problém dojít si na cca 20metrů od plameňáka

NIKON D7000 (200mm, f/5.6, 1/8000 sec, ISO800)
Plameňák v letu

NIKON D7000 (200mm, f/5.6, 1/8000 sec, ISO800)
Plameňák v letu – dole je vidět vulkán Licancabur na pomezí Chile a Bolivie

Vůbec nejblíže jsem se dostal k plameňákům u Laguny Bianca, kde naši celou výpravu měli totálně na háku a já už málem musel sundat teleobjektiv, jak jsem se dostal blízko.

NIKON D7000 (175mm, f/5.6, 1/800 sec, ISO100)

Pokud se chystáte do jižní Ameriky a zejména na chilské či bolívijské Altiplano, těšte se na pozorování těchto podivuhodných tvorů. Způsob, jakým ve vodě víří vodu pomocí tanečků, je vážně legrační. Fotografické ambice si však raději vysoké nedávejte, pokud nebudete mít trochu štěstí na krotké kusy, bez speciálních super-telezoomů asi atraktivní fotografie spíše nepořídíte.

NIKON D7000 (170mm, f/5, 1/640 sec, ISO100)