Rekonstrukce Dolní oblasti Vítkovic je pro mě fascinující příběh. Díky programu Czech German Young Professionals jsem měl možnost se do oblasti tento víkend opět dostat (už popáté), tentokrát navíc i s bonbónkem v podobě diskuze s ředitelem Petrem Koudelou. Na blogu už jsem o tomto unikátním industriálním prostoru už jednou psal. Tentokrát chci vedle ukázky několika fotek zmínit i kontext celé transformace.
Nejzajímavější je vytrvalost pana Světlíka, ředitele Vítkovických železáren, s jakou trval na své vizi transformace této oblasti. Prostě si dal do hlavy, že tu oblast nějak oživí a přivede zpět k životu, aníž by to bylo závislé jen na dotacích. Kdokoli byl na festivalu Colours of Ostrava v posledních třech letech ví, že se mu to povedlo skvěle. Už méně se ví, jak obtížné bylo tuto vizi převést do praxe.
Za přestavbu oprávněné získal mnoho ocenění architekt Josef Pleskot. Až teď jsem se ovšem dozvěděl, že on nejprve spolupráci se Světlíkem po prvním prozkoumání areálu odmítl. Světlík na něj však nepřestal tlačit a nakonec jej ke spolupráci dotlačil.
Lidé v Ostravě jsou na přestavbu dost pyšní. V unikátním industriálním komplexu Dolních Vítkovic se koná několik prohlídkových tras. Na Vysoké peci většinou provádějí bývalí zaměstnanci, kteří tu ocel skutečně vyráběli. Slyšet jejich vyprávění je možná ještě zajímavější, než to celé ocelové monstrum vidět zevnitř.
O víkendu jsem díky projektu CGYPP dostal ještě jeden nový vhled. Po prohlídce Vysoké pece a nového interaktivního muzea Světa techniky následovala beseda s fotografem Viktorem Máchou, který má opravdu netradiční koníček. Má dokonale zmapované a nafocené železárny od západu na východ (Rusko, momentálně se chystá do Číny). Ukázal nám stovky fotografií desítky různých center výroby oceli, které však sdílejí s několika málo čestnými výjimkami stejný osud: jsou v úpadku, v rozpadu, krátce před uzavřením, nebo již dlouho po něm. Viktor Mácha vnímal přestavbu Vítkovic dost negativně – zřejmě proto, že tato ocelová monstra jsou skvělými pomníky historie nejen průmyslové doby, ale také většiny 20. století. Jeho perspektivu dokážu pochopit, pro něj mají železárny specifickou identitu, kterou přestavbou do muzeí poněkud ztrácí. Já si však myslím, že jiná varianta tu není. Železná monstra vypadají děsivě obrovsky – na první pohled se zdá, že tu snad budou ještě tisíce let, jenže ona reznou a scházejí neuvěřitelně rychle. Nebýt revitalizace ve formě muzea, byly by železárny asi rozřezány a použity jako šrot.
To co tam pan Světlík a jeho tým dnes vytváří zde nebudu rozepisovat. Areál se neustále rozšiřuje a proměnuje, vznikají nové, pozoruhodné projekty. Například muzeum Svět techniky je skvělé.
Na a na závěr taky něco k focení. Vězměte se více objektivů – skvěle zde použijete širokáč, ale občas jsem použil i normální ohniska (24-50mm), tak teleobjektiv (55 a výš). Motivů je tam celá spousta. Fotky z renovovného plynojemu, který dnes slouží jako více-účelová hala Gong, si nechám na příště.
Prostě si tam zajeďte. Já sám se už opět těším, až se tam budu moci vrátit.
0 komentářů