Šeď a tma. Tak by se dala charakterizovat první polovina zimy ve Švédsku. Sluníčko, pokud se tedy ráčí ukázat, se pohybuje po horizontu tak nízko, že nevíte, zda už vyšlo nebo již zapadá. Okolní krajina se zamrzlým blátem a holými stromy k dobré náladě moc nepřidá. Ta druhá polovina zimy však začala mnohem pozitivněji v podobě třiceti čísel napadlého sněhu. Vše se jakoby rozzářilo. Dny se prodlužují a světlo je tu nyní až do čtyř hodin. Několik dní jsem čekala, až se trochu protrhá zatažená obloha, ale to by dřív přišla obleva, než by se počasí umoudřilo. Zataženo-nezataženo, po dopolední přednášce jsem sbalila foťák a vyrazila fotit centrum Stockholmu se sněhovou nadílkou.
Vlakem jsem se vydala na ostrov Södermalm, který je velice členitý a nabízí asi nejlepší výhledy na staré město Gamlastan (fotografie centra Stockholmu můžete najít také zde). Některé uličky jsou propojeny velice fotogenickými schodišti. V postranních uličkách se ještě našly zbytky sněhu, frekventované ulice byly pokryté hlavně břečkou. Především v létě jsou ulice plné kol a překvapivě ani zima není výjimkou. Pár bláznů, co se vydají na kolech, se tu najde, většinou však kola stojí opuštěná u zábradlí se sněmem na sedle.
Průchod Gamlastanem komplikovalo odklízení sněhu. Každá druhá střecha měla na sobě přivázané dva „horolezce“, kteří se snažili pomocí lopat sesunout sníh ze střech dolů do ulic. Aby se nikomu nic nestalo, ulice, na které se z výšky snášely hordy sněhu, byly uzavřeny. Velice spletitě jsem tak prošla až ke královskému paláci a Evert Taubes terasám. Boty promočené od tajícího sněhu a zmrzlé nohy mi však nedovolili jít dál než k zpátky k vlakovému nádraží.
Autorka: Eliška Bacovská
0 komentářů