Dvě fotografie od městečka Eze na francouzském Azurovém pobřeží. Ta první ukazuje samotné městečko Eze, druhá pak fotografii, kterou jsem vlastně pořídil „náhodou“. Proč dávám náhodou do uvozovek? Protože na náhody nevěřím a hlavně, protože jsem takovou fotografii měl dlouho v hlavě. Prostě jsem něco podobného chtěl již delší dobu vyfotit a povedlo se to zrovna dnes ráno, přitom jsem vstával kvůli té první fotce. To mně na fotografování baví nejvíc – je v něm pro vždy krásný moment překvapení, a očekávatelného „not-knowing“, tedy jakéhosi pocitu, že možná nakonec budu mít úplně jiné fotky, než jsem si plánoval, ale to je právě dobře.
Proč se mi fotografie líbí – má v sobě jemnou krásu, která působí jako vše kvalitní – pomalu a postupně. Přechody jemných barev, textura hladiny, velký prostor a malá loďka v něm….teplé a studené tóny v harmonické kombinaci.. Dnes jsem si napustil vanu a koukal na fotografii asi deset minut a celou dobu mně to bavilo. I tak si lze užívat fotografie 😉 Z Eze mám ještě spousty nádherných fotek, to je ale na další příspěvek.
0 komentářů