NIKON D600 (24mm, f/8, 1/320 sec, ISO100)
Náročný…a pro mě přínosný. Dojel jsem v neděli večer domů úplně dobitý. Za víkend jsem toho docela dost nachodil a fakt, že se mi i v neděli odpoledne chtělo dvakrát absolvoval trasu z festivalového centra poblíž zámku až do ateliéru výtvarného umění, což je bratru téměř 1,5 km, vypovídá o tom, že bylo co poslouchat a na co koukat. Festival pro mě splnil účel. Odjížděl jsem v mírném nadšení – dozvěděl jsem se nové věci, vyzkoušel a nafotil jsem nové žánry, získal inspiraci a především – potkal jsem zajímavé a příjemné lidi.
Hned v sobotu ráno po příjezdu nastala rychlá orientační fáze. V programu byla spousta lákadel, až na místě ovšem zjišťuji, že jednotlivá stanoviště jsem od sebe proklatě daleko. Při pohledu zpět si však říkám, že – nehledě na bolavé nohy – to mělo i svá pozitiva. Především jsem byl v Českém Krumlově po dlouhé době a (i po nedávném zážitku z Toskánských městeček, které přímo miluji) musím říci, že Krulmov je perla, kterou stojí za to projít několikrát za den.
Taktéž asi nejen mě napadlo, že je zajímavé fotit Krumlov s rozvodněnou Vltavou. Ta na několika místech stále přetékala do zahrad a dokonce bylo zaplavených i pár restaurací na břehu. Počasí bylo k festivalu velmi přívětivé a až na dvě přeháňky (ta jedna ovšem byla vydatná) celou dobu svítilo slunce. K většímu focení Krumlova jsem se nedostal, jelikož mám pocit, že se sem stejně vrátím.
Po registraci a vyzvednutí fotopasu jsem se chvíli potuloval ve festivalovém centru a překvapeně (a vlastně s potěšením) zjistil, že to nebude žádná masovka. Kolem stánků stálo vždy více obsluhy než návštěvníků. Hned jsem toho využil a šel ke stánku Nikon vyzkoušet několik objektivů. Nikon měl na festivalu hned dvě centra a v podstatě bylo možné vyzkoušet převážnou většinu nových objektivů – což se mi náramně hodilo, poněvadž před expedicí do Patagonie asi upgraduju několik skel. Hned tady musím podotknout, že se na festivalu možná nejen u mě začínaly projevovat příznaky tzv GAS (tak pozor, nemá to nic společného s nadýmáním) – tedy Gear Acquisition Syndrom, jinými slovy akutní touha rozprášit veškeré úspory za různé fotografické vybavení. O testování Nikoňáckých skel ještě poreferuji.
Jako první jsem se zúčastnil praktické přednášky s focení: jak se poprat se svatební fotografií. Nejsem svatební fotograf, ale už se stalo, že mě kamarádi nebo příbuzenstvo požádalo o nafocení svatby. Jelikož mám ze svatební fotografie opravdu velký respekt, tak jsem byl zvědavý na postřehy Petra Hejnice, který workshop vedl. Pořadatelé si dali práci a připravili kompletní obřad – ženich, nevěsta, oddávající, družičky, rodiče. Byla připravena i kaple. Ze začátku na místě bylo dost fotografů a v kapli nebylo k hnutí a tak celkem klesla i chuť nějak experimentovat a fotit podle rad přednášejícího. Podobný pocit měla většina, takže když jsme s nově oddaným párem opouštěli kapli, byl jsem s lektorem už prakticky sám. Zkusili jsme pár póz v interiéru kaple u okna a pak šli na venkovní focení. Venku se fotily další čtyři pózy, pak už pár musel jít na jiné místo na jiné focení. Osobně jsem si z toho dokázal svoje vytěžit, zkoušel jsem fotit s svým externím bleskem a přisvětlovat obličeje, což při jiném focení téměř nepraktuji. Nejvíce mně zajímala nastavování póz (poněvadž aranžování nemám rád). Pár rad a tipů jsem si odnesl. Spokojenost!
Po obědě jsem si chtěl poslechnout novinky ohledně Lightroomu 5.0 Beta. Když jsem na přednášku dorazil, zjistil jsem, že jsem v učebně tři lidé. Já, lektor a ještě jeden posluchač. Onen posluchač neměl s Lightroomem tolik zkušeností, takže lektor vysvětloval přednosti workflow v Lightroomu. Mluvil mi z duše, i já nedám na Lightroom dopustit, pro mě však přednáška trochu ztratila smysl. Jenže v tom byla výhoda festivalu. S Martinem Kamínem, oním lektorem, jsem se dohodl, že přijdu později a nechám si o novinkách poreferovat. S tím ochotně souhlasil a tak se i stalo. V tom spočívalo pro mě hlavní kouzlo festivalu – lokací a akcí bylo tolik, že se celkový počet návštěvníků (který se dle mého odhadu pohyboval v desítkách, max. pár stovkách) se rozptýlil a nebyl žádný problém s lektorem vést dialog a doptat se na vše možné. To jsem využil u více fotografů lektorů a zpět za to dávám festivalu nejvíc bodů. Nevím, zda byla návštěvnost pro pořadatele dostačující, pro nás zvědavé fotografy to bylo skvělé. Takto jsem si mohl popovídat s nejen s Martinem Kamínem (expedice, Lightroom), ale i s Milanem Blšťákem (macro, výstavy), Vladimírem Paslerem (studiové svícení a blesky), Annou Nikišovou (dětská fotografie) či Václavem Codlem (3D fotografie).
Méně potěšující byl fakt, že se prostě nedalo fyzicky stihnout navštívit ani polovinu programu, který jsem dostal ve fotopasu, který mně přišel na necelé dva tisíce kaček. Vytipoval jsem si několik přednášek a dílen, kam jsem se z časových důvodů nakonec nedostal. I tak cenu fotopasu považuji za celkem přijatelnou. Příště už bych asi nepořizoval rozšíření pasu o noc plnou zážitků, byl jsem večer tak unavený, že jsem možnosti moc nevyužil.
Mezi moje úplně první zkušenosti patří díky festivalu ženský akt (o tom se ještě rozepíšu), glamour, focení modelek se studiovými blesky. Využil jsem možnost fotit na zámku kejklíře, modely a modelky v různých dobových a jiných kostýmech. Před půlnocí jsem skončil ve festivalovém centru, kde byla ohnivá show, která slibovala zajímavé fotky. Bohužel jsem neměl stativ (nechal jsem v autě, a auto bylo hodně daleko), takže jsem se pokoušel pouze o abstrakce, kde neostrost tolik nevadí.
V neděli jsem trochu polevil a vedle focení kejklířů ve Světě fantazie jsem už tolik fotek nepořídil. Kolem jedenácté jsem si ve festivalovém centru s chutí odpočinul při poslechu skupiny Bags, která mě mile překvapila. Od pořadatelů to byla celkem trefa do mého vkusu, navíc kapela se perfektně poprala se situací, kdy pod pódiem vlastně nikdo nebyl. Poradili si s tím statečně, vyhlásili soutěž o nejlepší fotku a přitáhli tak pozornost zpovzdálí pozorujících fotografů. Pár fotek jsem udělal i já a tato nadějná kapela mi určitě stojí za zvláštní příspěvek (kde dám i odkaz na jejich písničky).
Na závěr jsem se ještě pokusil navštívit všechna zbylá festivalová stanoviště, kde jsem dosud nebyl. Viděl jsem tak v produkčním centru tisky na zajímavých materiálech (zejména tisk na sklo mě zaujal). Nemohl jsem však vynechat návštěvu fotoateliéru Seidl. I o tom asi napíšu v budoucích příspěvcích. Moje festivalové putování Krumlovem uzavřela přednáška o Nepálu. Pak už jsem se vracel spokojeně domů. Organizátorům festivalu gratuluji k vydařené akci!
Nezapomeň, prosím, rozepsat se o focení aktů, jak jsi slíbil. Poskytni pár rad pro vášnivé fotografy dětí. Díky.