Zdravím čtenáře blogu z Paříže, kam jsem primárně nevyrazil za fotografování, nějaké ty příležitosti však byly a budou. Přikládám několik málo fotografií z pátku, který to kompletně celý propršel. Na více než pár fotografií Eiffelovy věže a Vítězného oblouku tak nebyla chuť.
Fotoaparát dostal zkoušku vodě-odolnosti, zítra jsem zvědav, zde nebude hledáček zamlžený.
Před odletem z Prahy do Paříže jsem si poučen z výletu do Amsterdamu připravil na klín fotoaparát a vyplatilo se, vzlétali jsme na východ a krásně viděli Prahu v raním slunci s mlhami na obzoru.
Pokud bude v sobotu a v neděli přát počasí, bude více fotek z Paříže. Au revoir!
Dobrý den!
Když vidím noční Paříž a letecké záběry Prahy, napadly mě tři otázky:
1-jak jste letadlem přepravoval stativ? Uskladnění do „podpalubí“ se mi nezdá bezpečný jednak krádeží či něčeho odmontování a nebo poškození.
2-technická specifika batohu na palubu, co je dovoleno, co letiště ještě zkousne, nad čím echt remtá? Jak jste se vyrovnal s jeho váhou, rozměry (můj foto bágl má komplet přes 10kg a prý pomůže mít foťák se sklem na krku, to se prý váhově nepočítá, ale smí se to i na palubě?) a co focení start-přistání?
3-jak jste se cítil bezpečně při večerním focení u Sacre Coeur, obvzlášť se stativem? Ta samá otázka focení u Moulin Rouge. Já tam byl s průvodkyní pozdě odpoledene a před uličkou od Moulin Rouge (z míst vaší fotky) nahoru k Sacre Coeur nás upozornila na nejkryminálnější místo v Paříži, ať si dáváme pozor na vše cenné a ať si hlídáme postávající hloučky snědých občanů v počtech 2-4 a musím říct, že těch hloučků se tam poflakovalo habaděj. Já měl strach fotit z ruky, protože co naplat, D7000 s 16-85 a clonou je už trochu větší a při oku na hledáčku trochu ztrácím přehled, co se děje za mnou, obvzlášť když zájezd se nezastavil a já snad fotil jedinej. Dokonce mě jeden místní dole pod kopcem nabízel pití, slušně jsem odmítl slovně i destikulací a bohužel, byla to chyba, prý vůbec nereagovat, otravoval celou cestu až nahoru a teprve přímo u schodů Sacre Coeur pochopil nezájem. O to bylo fotografování ještě horší, natož se stativem. Při cestě zpět jsme udělali nějakej okruh a došli zpět před Moulin Rouge, kde jsem už ve večerním hávu pár fotek z ruky udělal (někde opřenej o kandelábr), ale opět, z toho mumraje lidí mi nebylo dobře.
Jak jsme dál autobusem projížděli hlavní silnicí (vpravo od Moulin Rouge jak jste stál pohledem na něj, dvě silnice s rovnoběžným parkem mezi něma a samou erotikou), tak nám průvodkyně řekla, že nedávno tam měla problém, že někdo ze zájezdu chtěl navšívit tamní povyražení a že byl přepaden a že nebral potaz jejího předešlého varování, že pěšky cizincovi do těch míst nedoporučuje jít. Ostatně dva naši cestující byli okradeni 50m od ubytování, hned po příjezdu, jenom se chtěli kouknout za plot na potok vedle silnice.
Takže Paříž se mi moc líbila, bohužel památek moc na moc velkém prostoru (to kolo by bylo fajn, ale pro jednotlivce, celej zájezd není radno neznalému opouštět) a hodně málo času, přesto „pohlednicovky“ vyšly.
Budu rád, když mi odpovíte na stativ+letadlo, ještě bych uvítal technické detaily ohledně báglu na palubu, co je dovoleno-zakázáno a pocit bezpečí u focení, dokonce se stativem.
Děkuji za případnou reakci. Aleš
Zdravím Aleši, no stativ jsem narval diagonálně do kufru (s odšroubovanou hlavou se mi tam vejde). Tam byl v bezpečí. Teď v Latinské Americe mám často stativ připnutý zboku ke krosně a to je tedy mnohem větší riziko při přeletech.
Letadlo – moje fotobrašna má teď po odlehčení výbavy kolem 5-6kg, s čímž se do letadla v pohodě vejdu. Když nelétám s Low-costem (u Ryan Airu bych se asi bál, že by vše zvážili a zpoplatnili), nemám u velkých aerolinek žádný problém. Vozím obvykle notebookovou brašnu a k tomu ještě brašnu Tamrac s foťákem. Teď při letu do Brazílie a Argentiny to mělo dohromady určitě před 10kg, přesto nikdo nic nenamítal. Myslím, že jim vadí jen nadměrně velká příruční zavazadla, fotobrašnu i brašnu na notebook pozanjí a nic nenamítají (je jasné, že dolů do letadla to nemůže).
Brašnu s foťákem si obvykle dávám pod nohy, nebo si aspoň vyndám foťák a připravím si jej na klín. Při vzletu jej něčím zakryju, krátce po vzletu klidně nějakou fotku udělám – vždy jen dvě tři, nechci moc provokovat. Nemyslím, že by DSLR byla opravdu ohrožením. Občas mě i letušky viděly, ale nic nenamítaly.
Paříž: no možná jsem měl více štěstí než rozumu, pohyboval jsem se však neustále ve skupince tří velkých chlapů, takže – oni nefotili, já ano, takže jsem měl pocit bezpečí. V Paříži jsem byl třikrát, tentokrát v listopadu a většinou za deštivého počasí a přišlo mi, že ulice byly vyprázdněné nejen od turistů, ale i od podiných bytostí. U Moulin Rouge byli jen opilí turisté. Ale možná jsem měl opravdu štěstí….po Vašem komentáři bych se asi bál více. Mnohem větší strach jsem měl v Riu, které je krádežemi vyhlášené, ale ani tady jsem problém nezažil.
V.