Omán je mezi cestovateli v posledních letech trendy. Tahle arabská země má několik specifik: zdejší kultura je velmi přitažlivá, lidé jsou mimořádně vstřícní, mluví plynně anglicky, islám je tu tolerantní. Zároveň Omán prožívá již přes 40 let velmi pečlivě řízenou modernizace, která zemi doslova posunula ze středověku do 21. století. O Ománu tu napíši asi hned několik článků. Jelikož jsem se nejvíce těšil na focení lidí, což obvykle zanedbávám, začnu právě tímto tématem. Konkrétně fotografiemi ze dvou vyhlášených tržnici (souqu) v Mutrahu (část hlavního města Mascat) a v Nizwě (náboženském centru Ománu).

Šance vyjet do Ománu se mi naskytla spíše shodou šťastných okolností. Výlet to byl spojen s určitými pracovními povinnostmi, které mi nedovolily můj obvyklý harmonogram: krajinářské fotografování na východ a západ slunce tak nebylo na programu. Od začátku jsem tak vše směřoval k focení lidí, k zachycení jejich interakce a projevů místní kultury – obchodování, smlouvání, odívání apod.

Jsem introvert a fotografování lidí mi tak vždy přišlo náročnější než fotografování krajiny. Naštěstí jsou Ománci vřelí, přátelští a zejména muži nemají s fotografováním problém. Fotit ženy bez svolení je v muslimském světě neslušné. Nejinak je tomu v Ománu. Fotografie zde tak budou dominantně mužské. Důvody jsou dva: žen na ulicích potkáte mnohem méně. Ačkoli je Omán pyšný na svoji relativní liberálnost v přístupu k ženám, stále to však je muslimská země praktikující tradiční rozdělení rolí.

Ačkoli má Omán dokonce i aktivní političky, včetně ministryň, a i když jsme ženy často potkávali na úřadech, je tržiště jasně mužským světem. Ženy na trzích samozřejmě nakupují, jenže přesně při této aktivně očividně fotografovány být nechtějí. Jednou jsem to bez svolení zkusil poměrně zblízka a bylo mi hned vyčiněno. Stačí si tedy říci? No, v tom je zádrhel. Aby cizí muž oslovoval cizí ženu bez mužského doprovodu je v islámské kultuře nepřijatelné. Proto jsem focení žen zkoušel teleobjektivem „na tajňačku“, ovšem bez valných výsledků. Později jsem rezignoval a fotil muže. Ti jsou naštěstí díky svému tradičnímu bílému obleku „dishdasha„ tradiční pokrývce hlavy „khumma“ velmi vděčným vizuálním motivem.

Trh v Mutrahu mi připomínal tržiště z Instabulu. Focení bylo ztíženo malým množstvím světla. V Nizvě to byl mnohem rušnější trh – prodávalo se tu úplně všechno, v pátek brzy ráno byl největší shon na dobytčím trhu. Bohužel tu bylo, oproti mému očekávání, opravdu hodně turistů a fotografů. Největší fuškou tedy bylo udělat kompozici tak, aby tam turisté nerušili.

Fotil jsem v kombinaci D7100 + Nikkor 20mm f/1,8 (tedy na kinofilm přepočet ohnisko 30mm) a s kombem D5300 s teleobjektivem 70-300mm AF-P. Kratší ohnisko mi umožnilo být více v ději, zachytit kontext, telebojektiv byl lepší na zachycení emocí, protože o mě fotografování lidé neměli tušení.

V dalších článcích napíšu něco o přírodě a následně o architektuře.