Zemědělci údajně mají letos výbornou úrodu (moje fotografická úroda je taktéž vydařená). Žně jako námět na fotoreportáž jsem si letos nechtěl nechat ujít. Dlouhodobě se snažít mapovat průběh čtyř ročních obobí v Českém ráji a sklizeň oblií a sena je pro fotografa nepostradatelný motiv. Celkem čtyřikrát jsem se vydal fotografovat zemědělce při práci v průběhu minulého týdne. Předem jsem si pre-vizualizoval snímek jedoucího kombajnu osvětlený nízkým sluníčkem s Troskami nebo Humprechtem v pozadí. Tento snímek se nakonec nekonal, neboť sklizeň obilí na mém vytipovaném místě proběhla ve čtvrtek, kdy jsem byl v Praze. Nevadí.

Už ve středu jsem si všimnul, že prach od kombajnů vytváří docela hustá světlá mračna, která se roztahují působením větru do celkem velkých šířek. Proti slunci tyto prachové clony působí skoro jak mlha.

 

Fotit nízkou, sluncem prosvícenou mlhu při západu slunce se Vám možná nikdy nepoštěstí (netuším, zda se nízké mlhy udrží od rána až do západu slunce). Ve středu večer jsem měl štěstí, že tato prachová mračna byla z mé pozice na západ přímo proti zapadajícímu slunci. Rychle jsem začal na horizontu hledat motiv, se kterým by se dala vytvořit zajímavá kompozice.

Skvěle mi posloužila nově postavená (zatím nedokončená) rozhledna u Drhlen. Vedle ní je skupinka stromů, spolu na horizontu se pěkně doplňují jejich siluety.

Kombajn už jsem ovšem nestihl vyfotit s přímým slunce. V pátek večer jsem opět objížděl okolí a hledal kombajny, které by se daly vyfotit se zapadajícím sluncem. Bohužel jezdili po polích, která se nedala moc dobře fotografovat. Většinou bylo na poli příliš mnoho sloupů elektrického vedení.

Při neuspěšném hledání předem vytipovaného snímku kombajnu jsem pořídil alespoň několik fotografií sklizených polí. Tak už to chodí – jedete fotit něco, co nakonec nevyfotíte, přesto neodcházíte s prázdnou…

 

Při pohledu do dáli bylo opět podle prašných mračen poznat, kde se sklízí. Od Malobratřic směrem k Bezdězu kombinace prachu a nízkého slunce vykouzlila krásný pohled. Mojí jedinou starostí bylo, jak zastínit slunce, aby neosvítilo přední člen teleobjektivu. Nikkor 80-200mm je sice vynikající, podobně jako všechny objektivy však nesnáší přímě prostislunce, kdy rychle  ztrácí kresbu a kontrast.

Bezděz jsem pak ještě fotografoval při samotném západu slunce od vísky Všeborsko.

V sobotu se na poli za Obrubami u Přepeř, tedy pár metrů od bydliště, objevila spousta kulatých balíků slámy. To je téma sice obehrané, ale pro kompoziční cvičení je to motiv ideální. Toulal jsem se asi půl hodiny po poli a snažil se využít zatahující se oblohy, která měla zajímavou strukturu. Po několika převážně „vymetených“ dnech to byla vítaná změna.

Balíky slámy je dobré fotit různými ohnisky – použil jsem jak teleobjektiv (často na plných 200mm – v přepočtu na 35mm kinofilm tedy dokonce 300mm), tak širší ohniska kolem 24mm (v přepočtu).

Nejvíce se mi nakonec líbí snímek s jedoucím traktorem. Je to dle mého kompozičně nejlepší snímek, kdy traktor pěkně tematicky doplňuje balíky slámy a ozvláštňuje jinak fádní vrchní polovinu snímku.