V květnu Nikon udělal radost všem majitelům bez-zrcadlovek Nikon Z (tedy Z6 a Z7), když oznámil upgrade firmwaru, tedy vnitřního softwaru fotoaparátu. Doteď Nikon ve firmwaru vždy řešil jen záplaty chyb, poprvé nyní přišel s tím, co dobře znají uživatelé značky Fuji: nový firmware s sebou nese nové funkce. Z mého pohledu jsou to novinky dvě, ačkoli jich bylo ještě více. A) podstatné zlepšení ostření za nízkého osvětlení a B) možnost automatického ostření na oči, které tak dobře umí bez-zrcadlovky Sony. Na Youtube můžete najít moře recenzí, které se většinou předhánějí v kritice této nové funkce a v jejím porovnávání se Sony. Já sice porovnání se Sony nenabízím, zato však nabízím zkušenosti po měsíci focení s touto funkcí, kterou využívám zejména pro focení dětí. Tedy jak to vidím?

Proč jsem si funkci zamiloval?

Začnu hned verdiktem: automatické ostření na oči je pro mě skvělá a užitečná funkce, která mě nadchla! Proč? protože mi umožňuje pořídit fotky, které bych zrcadlovkou nepořídil. Můžu fotit prakticky naslepo, dát foťák od oka, fotit buď přes displej, a nebo se na foťák ani nedívat, jen pozorovat subjekt (většinou děti) a jen anticipovat správný moment, kdy zmáčknout spoušť. Skvělé je to zejména při focení z nízkých pozic, kdy mám foťák prakticky u země, nebo naopak při focení z nadhledu, kdy si dám foťák nad hlavu.

Většina snímků, odhadem tak 80-85% je správně zaostřena. Při extrémně tenké (mělké) hloubce ostrosti se stává, že je zaostřeno více na řasy, než na rohovku/zornice, nicméně pro mě je to stále přijatelný výsledek u pohybujících se lidí. Pokud bych měl statická model a chtěl udělat krásný portrét na f/1.8 zblízka, asi bych volil spolehlivější AF-S s malým ostřícím políčkem (pin-point).

Jak to funguje a kdy to využít?

Funkci lze využít jak v modu AF-S (single servo, tedy jednotlivé naostření, tak v kontinuálním módu AF-C (foťák konstantně přeostřuje). Já jsem tuto funkci testoval zejména u pohybujících se dětí, které se pohybovaly blíže a dále od foťáku, což je dost obtížná situace z hlediska ostření. 80% situací jsem fotil s fenomenálním objektivem Z Nikkor S 24-70mm f/2.8, který jsem recenzoval zde. Dále jsem zkoušel přes adaptér FTZ s objektivem Nikkor 85mm AF-S G f/1.8 a teleobjektivem Nikkor 70-200mm f/2.8 AF-S VRII.

Nikon dokonce na rozdíl od Sony nabízí vychytávku, kdy lze joystickem nebo hlavním křížovým ovladačem vybírat, které oko se má zaostřit a většinou správně nabízí oko bližší k fotografovi. Tohle zní lákavě, přiznám se však, že jsem to ještě prakticky nevyužil. Většinou je focení takový frmol, že mám co dělat, abych děti udržel v hledáčku/ve snímku, na měnění zaostřeného oka není čas! Opět, při klidnější situaci se to ale může hodit (třeba u pózujících modelek).

Pokud je v scéně jeden obličej, je nový modus eye-autofocus (což je technicky vzato vylepšení funkce face-detection, tedy rozpoznávání obličeje, což je funkce dostupná i u zrcadlovek) pro mě optimální režim. Občas se může stát, že se foťák omylem chytne třeba obrázku na tričku, pak je třeba na foťáku smáčknou tlačítko přiblížení (lupa +) a foťák provede novou analýzu scény, často to stačí, aby zaostřil správně. Pokud se stále nechytá, je možné využít dotyk prstu na displej a tím určit, kde bude ostřící rámeček umístěn.

Limity funkce?

Funkce nemusí podávat optimální výsledky, pokud je obličej příliš ve stínu (oproti zbytku scény, tedy typicky proti slunci) a v situacích, kde je subjekt příliš daleko. Pak foťák automaticky volí ostření na obličej, což ale z mého pohledu je dobré řešení.

Za největší limit pro rychlé reportážní focení považuji situace, kdy je ve scéně více lidí, pak jsem se ještě nenaučil způsob, jak rychle vybírat joystickem, který obličej má být zaostřen. Někdy se mi zdá, že se foťák zuby-nehty drží původně vybraného subjektu a nepomáhá ani resetovací funkce tlačítka přiblížení, ani pohyb joystickem. Tuto informaci ale berte s odstupem, řekl bych, že se stále učím optimálním způsobu používání.

Celkově bych řekl, že je toto od Nikonu trefa do černého a já se těším, že již brzy tuto funkci využuji i při focení svateb, což bude test opravdu ve stresujících podmínkách. Pokud bych došel k novým zjištěním, budu tento článek doplňovat.

Autofocus na oči zvířat?

Autofocus na oči funguje jako nadstavbová vrstva pro funkci rozpoznávání lidského obličeje, proto není primárně určena pro focení zvířat. Ačkoli bych očekával, že za pár let tato funkce bude dostupná a wild-life fotografové budou mít o dost práce méně, zatím to tak nefunguje. Nicméně jsem na internetu četl info, že se foťák občas chytá na oči koček.

Pokud máte nějakou zkušenost, ať už s focením lidí nebo zvířat, budu rád, pokud se podělíte o své poznatky v diskuzi.