Po mnoha letech cestování jsem se poprvé podíval do Afriky. A to hned do té Afriky z Evropy nejvzdálenější, tedy Jihoafrické republiky (dále JAR). Podobně jako v případě cest do Ománu se mi tato příležitost naskytla díky spolupráci s kolegou a kamarádem cestovatelem Tomášem Hájkem a jeho domovskou CK Periscope. Byla to docela náhoda, protože sám jsem se do JAR chystal, měl jsem tam vyjet v prosinci 2018. Expedici jsem nakonec neuskutečnil. Avšak díky dlouhodobému plánovaní jsem měl celkem konkrétní představu, co by mně mohlo čekat. Naplnila se má očekávání, nebo spíše obavy?

JAR jako nebezpečná země, kde se východ ani západ slunce nefotí?

Mou největší obavou bylo, že si v zafixovaném harmonogramu, byť skvěle naplánovaném zkušeným cestovatelem Tomášem, stěží najdu čas na to pravé focení. Obezřetnost totiž velela, že je dobré nebýt venku před rozbřeskem a po setmění. Důvodem je vysoká a dokonce dále rostoucí kriminalita spojená s určitou politickou nestabilitou v období pře květnovými parlamentními volbami (2019). O bezpečnostní situaci by se dal napsat celý článek, ve zkratce řečeno: turisté jsou ve velkých městech poblíž různých slumů nezřídka cílem útoků různých kriminálních gangů. Proto jsem si říkal, že si asi těžko nafotím východ nebo západ slunce, já nejsem žádný fotograf šílenec, který by pro fotku riskoval život. Přesto jsem nakonec pár možností focení v dobrém světle měl, aniž bych riskoval.

NIKON D7100 (270mm, f/7.1, 1/60 sec, ISO100)

Zpětně musím napsat, že jsme se v naší skupině nesetkali s žádnou nepříjemnou či rizikovou situací. Naopak mě překvapila usměvavost a ochota místních černých obyvatel. Nechci z toho dělat žádné závěry, těch autentických interakcí bylo pomálu. 12 dní v roli bílého turisty s foťákem je příliš málo na jakékoli hodnocení, jací jsou místní lidé. Nicméně mohu konstatovat, že se mi nic nestalo a nakonec jsem se cítil překvapivě bezpečně.

A jak jsem si nakonec zafotil. Jak jsem psal na úvod, neměl jsem velká očekávání, dokonce jsem zvažoval, že si ani nebudu brát svůj nejlepší foťák. Tak to jsem naštěstí neudělal. V pesimismu jsem se mýlil, nakonec jsem si fotil více, než jsem čekal.

JAR je krajinářský klenot

Hned na úvod tedy chci všem případným fotografům říci, že JAR je skrytý krajinářský poklad. O focení zvířat tu samo sebou bude ještě řeč. Když se ale ohlédnu zpět, pak focená rozmanité a převážně hornaté krajiny mě bavilo a překvapilo (pozitivně) nejvíce.

NIKON D7100 (102mm, f/8, 1/100 sec, ISO100)

Dračí hory (Drakensberg) jsou sice docela známé, ale zatím je tam (na rozdíl třeba od Dolomit či Islandu) neuvěřitelné množství „neprofláklých“ pohledů a perspektiv. Na rozdíl od fotograficky hodně známého Blyde River Canoynu (na úplně východní straně tzv. Velkého srázu – The Great Escarpment), který jsme záměrně minuli, jsou Dračí hory na obvodu státečku Lesotho stovky kilometrů dlouhým pásem kaskádovitých a stolových hor, ostrých štítů, náhorních plošin, vodopádů, pastvin a soutěsek, kde ve volné přírodě potkáte krásné květiny, ale třeba i paviány.

NIKON D7100 (220mm, f/7.1, 1/200 sec, ISO100)

Samozřejmě každý asi slyšel o stolové hoře nad Kapským městem. Realita je taková, že mezi Durbanem a Kapským městem bylo nespočet nádherných panoramat. Nad Drakensbergem se rozkládá menší park Golden Gate, který nabízel stolové hory uprostřed barevných políček. Překvapivě byla krajina občas zelená a pahorkatá i tak, jak bych to čekal někde ve Skotsku. Malým krajinářským klenotem je Valley of Desolation poblíž Graaff-Reinetu, kde jsem si připadal trochu jak někde v Austrálii v Modrých horách.

NIKON D7100 (185mm, f/8, 1/160 sec, ISO100)

I pobřeží JAR je členité a divoké, focení pláží a útesů se samozřejmě nabízí, zejména podél vyhlášené Zahradní cestě (Garden Route), já k němu neměl čas ani příležitost.

NIKON D7100 (135mm, f/5, 1/125 sec, ISO100)

Dost mě překvapila krajina poblíž Střelkového mysu (Cape Agulhas), nejjižnějšího místa nejen JAR ale i celé Afriky. Zde byla krásně zvlněná políčka. Nebýt sucha, které způsobilo takové dost mdlé barvy, působilo by to na mne skoro jak Toskánsko. Fotogenická je pak i vinařská oblast kolem Stellenbosch, nedaleko Kapského města.

Pokud bych se do JAR mohl vrátit (a rád bych), tak zejména kvůli krajině. Drakensberg je nádherné pohoří, kde se dá mnoho dní chodit a trekovat a to mě dost láká.

Safari: autentická divočina, nebo lepší zoologická?

Největším otazníkem pro mě bylo focení safari, tedy zvířat v přírodě. V angličtině se tomu příhodně říká wildlife. Nikdy jsem cíleně zvířata nefotil, sice jsem měl nějakou tu příležitost v Kanadě (potkal jsem 6 medvědů), ale z pozice řidiče auta zájezdu jsem toho moc nevykouzlil. Vybavení na wildlife nemám špatné, kombinace full-frame Nikonu D750 a Nikkor 200-500mm už dává celkem dobré možnost přiblížení i separace objektu od pozadí.

Protože Tomáš do programu naplánoval 2x organizované safari do vyhlášených parků a rezervací (Hluhluhe-Imfolozi a Addo-Schotia), měl jsem možností foti zvířata docela dost. O focení safari dost možná napíšu seprátní článek. Zde ve zkratce napíšu, že fotky (jejichž kvalitu z hlediska wildlife žánru v žádném případě nepřeceňuji) jsou nakonec asi hezčí, než byl samotný zážitek ze safari. Ano, byly tam wau momenty, které mám spojené zejména s nosorožci, jichž se nám opravdu poštěstilo mnoho. Ale nakonec musím říci, že potkat zvířata mimo park jaksi mimoděk a nečekaně je větší zážitek, než být na 5 metrů daleko od lva v soukromé rezervaci.

NIKON D750 (500mm, f/5.6, 1/160 sec, ISO180)

Nikon se mi osvědčil, ale i malý Sony umí

Jednu věc tu ale pro kolegy fotografy musím vypíchnout: 3 roky od nákupu mého největšího teleobjektivu Nikkor 200-500mm AF-S VR mohu konečně podat hodnocení: ten objektiv je perfektní a pro nadšeného amatéra je to skvělý nástroj. Zas a znovu jsem byl nadšený, jak ostré a kontrastní byly fotky zvířat na dlouhém konci (500mm) na otevřenou clonu f/5.6. Snad ani jednou se ostření nezmýlilo. Zásluhu na tom má samozřejmě i Nikon D750. Ten dostal zabrat a je zralý na kompletní čištění a generálku v  servisu. Bohužel polepy už sotva drží, ty se Nikonu opravdu nepovedly!

A když už jsem u hodnocení vybavení. Dost se osvědčila i kombinace DX foťáku Nikon D7100 a DX teleobjektivu 70-300mm AF-P VR. A kolega Tomáš si odvezl kupu parádních fotek díky malému (no a taky pekelně drahému) kompaktu s velkým jednopalcovým snímačem Sony RX100 (6. generace).

Kapské město je fotogenické

Městům jsme se v JAR spíše vyhýbaly, což platilo zejména pro Johannesburg a Durban. Ovšem vynechat Kapské město by byl hřích, jakkoli se i zde bezpečnostní situace údajně spíše horší.

DJI FC2103 (4.5mm, f/2.8, 1/25 sec, ISO100)

Kulisy velkoměsta se stolovou horou jsou opravdu úchvatné, směle se přibližují kráse Ria de Janeiro či Vancouveru. Dle mého úsudku (na základě intenzivní řešerše, ale i zkušenosti v reálu), není nejhezčí výhled na město ze Stolové hory, ale z vedlejšího špičatého kopce zvaného Lions Head.

Dalšímu perlami jsou pláž Muizenberg, barevná malajsijská čtvrť Boo Kaap či nábřeží Waterfront.

NIKON D7100 (18mm, f/3.5, 1/6 sec, ISO200)

Kdybych měl možnost fotit tu znovu, dal bych si výšlap na Lions Head při východu slunce, asi by měl lákal celý přechod pohoří táhnoucího se na jih od stolové hory (tzv. Dvanáct apoštolů). Líbila se mi i vyhlášená cesta Chapmans Peak drive, ale nebyla kvůli časové tísni šance na dobré fotky.

JAR: jel bych znovu?

Jel, určitě. Byť možná safari nebylo tak intenzivním zážitkem, jak bych doufal, tak naopak zdejší krajina mě naprosto nadchla. Budu pečlivě sledovat zdejší situaci a zvažovat, zda se sem nevyplatí vrátit.

NIKON 1 J5 (25.8mm, f/5.6, 1/1000 sec, ISO160)

Pokud máte sami zkušenosti z cestování v JAR, budu rád, pokud se o ně podělíte v komentářích níže.

Na závěr děkuji Tomáši Hájkovi a CK Periscope za skvělou spolupráci!