Fuerteventura je z Kanárských ostrovů nejblíže Africe, konkrétně jižnímu Maroku a Západní Sahaře. Je to něco málo přes 100km. A právě Saharské poušti jako by se nejvíce podobala zdejší krajina. Naštěstí to tu ale není placka, je znát, že Kanáry jsou vulkanického původu a z planin tu vystupují krásné sopečné kužely. Mezitím je tu několik mimořádně fotogenických větrných mlýnů. A samozřejmě krásné pobřeží – snad desítky kilometrů písečných pláží a tyrkysového moře. Dovolenkáři tu mají ráj, ovšem fotograf krajinář taktéž.
Druhý a třetí den jsem na Kanárech strávil na Fuerteventuře – tedy na ostrově vyhlášeným pro svoje pláže. Jelikož mě pláže neberou, dlouho jsem váhal, zda sem vůbec jezdit. V původním plánu jsem dal přednost Lanzarote, který mi přišel fotograficky zajímavější. Pak jsem ale zjistil, že dostat se na Lanzarote přímo z Gran Canarie stejně nejde, minimálně tranzitní návštěva byla nutná (trajekt z Gran Canárie přijede na jih, na Lanzarote se pak ovšem pokračuje z jiného přístavu o cca 120 km dále na sever). A tak jsem samozřejmě zjišťoval, co po cestě uvidím a nafotím. Do oka mi padly mlýny v okolí Tefía. No a když se ukázal být pobyt na Lanzarote jako poměrně komplikovaný, rozhodl jsem se naplánovat na Fuerteventuře aspoň den a půl. A nakonec jsem si pobyt prodloužil na celé dva dny. Nelituji.
Cestu jsem z Gran Canárie začal odpoledním trajektem Fred Oslon (64 EUR cesta za osobu a auto). Po dvou hodinách jsem dorazil do přístavního městečka Morro Jable. Narychlo jsem si našel levné ubytování na druhé straně ostrova v letovisku El Cotilo. Silnice se tu naštěstí nedají s těmi vnitrozemskými v Gran Canári srovnávat – jsou tu sice také hory, ale nižší a jaksi rozpláclejší, a tak tu všude jsou perfektní silnice nebo dokonce dálnice. Po hodině jízdy jsem dojel do vnitrozemní oblasti Tefía, kde jsem chtěl nafotit slavný šesti-ramenný mlýn. K mému překvapení jsem jej našel poničený. No naštěstí jsem mezitím po cestě viděl, že těch větrných mlýnů je více.
Po ubytování jsem vyrazil fotit západ slunce u majáku El Tostón. Pak padla rychle černá noc bez měsíce a já ještě vyrazil k jednomu dříve vyhlédnutému mlýnu nafotit hvězdnou oblohu.
Druhý den mě nejprve překvapila jakási ranní mlha, či spíše nízko se povalující mraky. Auto bylo orosené. Trochu předčasně jsem se zaradoval, že budou super mlžné fotky, jenže žádné světelné divadlo s nízkou mlhou se nekonalo. Prostě jen bylo kouřmo a postupně se pak i zatáhlo, i přesto však po celý den byla teplota nad 30°C.
Na chvíli jsem chytil sluníčko u Corraleje, kde jsou podobně jako v Maspalomas (Gran Canaria) velké písečně duny. Po cestě zpět na ubytování jsem ještě udělal odbočku k mýtické hoře Tindaya – jen tedy zatím netuším, proč je ta hora mýticka. Je docela pohledná a fotogenická, ale vypadá přibližně jako dalších padesát zdejších kopců.
V odpoledním vedru jsem nafotil slavnou pláž La Concha (roztomilá, ale moc lidí na malém prostoru) a pak jsem se šel ráchat do docela vysokých vln (všude byly červené praporky) na pláž El Cotilo Beach. Zatažené počasí s prachmizernou viditelností mi dělaly starosti na večerní focení.
Světelné podmínky se naštěstí trochu vyčasily a já pořídil pár dramatických fotek mlýnu Molinas de Villaverde.
Čtvrtý den se nakonec dostanu na Lanzarote. Má být sice zataženo, i tak se těším, že poznám lávový ostrov.
Doufám, že nekončíš s horama 🙂
moooc.se mi libi ty tvoje ulovky!
zvlast detaily, znas me…cerna klikatice silnice, zluta bouda, i ten polamany mlyn je zajimavejsi nez ten druhy!
playa el cotillo, trojice mlhavych skalnatych vybezku v dalce, parada Vasku!
tesim se na dalsi!
Krásne fotky! Ďakujem za inšpiráciu na naš ceste ale aj pre môj článok: https://lenkasays.com/fuerteventura/
Já také děkuji, rád jsem si tvoje postřehy přečetl, na Kanárech jsem možná nebyl naposledy…