Dnes jsem v rámci přípravy článku o kompozici fotografoval slunečnici. Dal jsem si za úkol vyfotografovat ji z nejvíce možných perspektiv. Slunečnici máme přímo na naší zahrádce, potvora je ale dost vysoká (ke dvěma metrům), takže některé perspektivy budu muset zkoušet na jiném kousku.
Těch křivek v jednom květu! Teď mně tak napadlo, že počet okvětních lístku jsou fibonacciho čísla (1,2,3,5,8,13….doplňte si sami – vždy součet předchozích dvou cifer). Proč tomu tak je, mi je záhadou, ale je to fascinující. Mimochodem přes fibonacciho čísla se lze dostat i ke zlatému řezu a odtud k pravidlům třetin – a jsme u kompozičních pravidel platných pro fotografii. Právě o nich chystám článek, ale na ten budu potřebovat ještě více materiálu.
Slunečnice jsou v plném rozkvětu, neváhejte a vyrazte je nafotit. Já se chystám brzy také (jen co nějaké pole objevím). Fotografie já úvod článku je z minulého roku.
Až budete ty žluté nádhery fotit, nezapomeňte, že těch možných perspektiv je opravdu hodně.
Pokud bude modrá obloha, využívejte kontrastu modré a žluté barvy (komplimentární barvy ležící proti sobě na pomyslnému barevném kruhu).
0 komentářů
Trackbacky/pingbacky