Kdo sleduje můj facebookový profil, asi už ví, že právě cestuji po Vietnamu. Dnes píši z horské oblasti Sa Pa, kde jsem plánoval pořídit skvělé fotografie zvlněných rýžových políček. Jelikož tu ale prší a viditelnost je až na výjimky sotva na pár metrů, zaměřil jsem se nakonec mnohem více na focení místních etnických menšin. Jedná se především Hmongy, kteří jsou vyhlášení svými různými kroji.
Často mi při jejich focení pršelo a nezřídka se mi orosil přední člen, takže fotky nejsou tak kontrastní, jak by za ideálních podmínek mohly být. Kromě portrétu na delší ohniska jsem se snažil i více reportážní styl na širší ohnisko (fotil jsem pevným ohniskem 35mm).
NIKON D750 (35mm, f/2.2, 1/100 sec, ISO110)
NIKON D750 (35mm, f/2.2, 1/100 sec, ISO800)
NIKON D750 (35mm, f/2.8, 1/100 sec, ISO2500)
První snímky dávám sem bez většího komentáře. Portrétní fotografie jsem z velké části fotil Nikkorem 200-500mm. Objektiv nezklamal a já jsem tak rád, že nošení dvou a půl kila skla na zádech snad mělo a má smysl.
Pro cestovatele přidávám pár postřehů o tomto zajímavém etniku.
Hmongové jsou roztroušení mezi Čínou (odkud z větší části migrovali), Loasem, Kambodžou a Vietnamem. Vedou kočovný způsob života a díky své kultuře (nejen zvykům ale i jazyku) se nápadně odlišují od většinového obyvatelstva svých domovských států.
NIKON D750 (320mm, f/5.6, 1/100 sec, ISO1250)
Ve Vietnamu, Laosu a Kambodže je vztah Hmongů a většinového obyvatelstva (a hlavně státních institucí) velmi napjatý. Hmongové totiž za války spolupracovali s Američany a vedli proti Vietnamcům takzvanou „tichou válku“ – tedy jakýsi partyzánský boj. Po válce je Amíci nechali napospas osudu a v Kambodže na ně nasadili tzv. žlutý déšť – nějaký neskutečně jedovatý sajrajt od soudruhů z SSSR, který většinu lidi buď zabil okamžitě, nebo způsobil pomalé umírání. Zdejší dějiny jsou mimořádně kruté…Z tohoto pohlede je dnešní přístup Vietnamské vlády ještě dost mírný – zvolili cestu násilné asimilace. Tomu Hmongové vzdorují.
NIKON D750 (360mm, f/5.6, 1/100 sec, ISO500)
NIKON D750 (160mm, f/4, 1/100 sec, ISO800)
NIKON D750 (200mm, f/4, 1/100 sec, ISO900)
NIKON D750 (200mm, f/4, 1/100 sec, ISO1100)
Hmongové mě doprovázeli při pěších túrách kolem Sa Pa a získali si moje sympatie. Ženy mají bohatě vyšívané kroje a vyšíváním, šitím, tkaním a dalšími ruko-dělnými řemesly se živí i přes den. V Sa Pa to je dnes trochu umělý skanzen, protože turisté jsou pro Hmongy jedinečnou šancí, jak si přivydělat. Co však obdivuji, že se naučili inteligentní způsob, jak turisty nevtíravě doprovázet při jejich putování krajinou a být jim nápomocní, když je deštivo a zdejší jílovité svahy se začnou smekat jak skluzavka. To se přesně stalo nám. Hmongské ženy a jejich dcery se pak nechaly fotografovat. Za což jsem byl velmi vděčný.
Na závěr jen dodávám, že tato menšina má celkově ve všech okolních státech asi 4 miliony, takže jich je opravdu hodně. Hmongove se dělí na různé skupiny a pojmenování jsou podle krojů na černé, bílé, modré a květinové. Já jsem zatím květinové neviděl, ale jelikož i nadále budu cestovat pohraniční oblastí mezi Čínou a Vietnamem, šance na jejich spatření a nafocení je snad velká.
NIKON D750 (240mm, f/5.6, 1/100 sec, ISO800)
NIKON D750 (200mm, f/5.6, 1/100 sec, ISO720)
to jsou barvy, až oči přecházejí! a moje oblíbená zelenomodrá, tu ráda vidím!!!
díky za to, že jsi mým prodlouženým okem vašku, naše očíčko je po operaci už doma, dostalo dost zabrat, ale to až později, zatím je to na dobré cestě – Janek je moc statečný!
pusu velkou
Hanka
taky díky, Janka na dálku zdravím a držím palce…pusa letí zpět 😉
Farby su pestré, a kombinácia tradičného oblečenia a fialovej Adidas bundy vo mne budí úsmev.
Moja žena tiež hltá farby.. krása
jojo, nejlepsi byly ty stareny s mobilem v ruce
Pokrok prenikol vsade a tak miestne babky drzia krok, mozno prijmaju objednavky.
jj, asi tak 😉