Následující příspěvek přináší postřehy Elišky Pivrncové z jejího dvoudenního pobytu v italských Benátkách. Jaké jsou její dojmy a postřehy pro fotografy?
Při plánování svatební cesty jsme si vyslechli spousty ohlasů na Benátky. Jedny znechutil nával turistů či linoucí se zápach kanálů, jiné naopak učarovaly úzké uličky a romantika plavících se gondol skrze kanály. Nezbývalo tedy než Benátky zažít na vlastní kůži.
Jak už to tak bývá, zda se vám v některém městě líbí nebo ne, záleží na více faktorech. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že v tom mají často prsty očekávání, počasí a nálada. My jsme do Benátek přijeli s minimálním očekáváním, v dobré náladě a za krásného počasí ( i když opar a zhola čisté nebe se k tomu ideálnímu fotografickému moc neblíží). Pro Benátky to tak byla příznivá konstelace a s naší návštěvou jsme moc neotáleli a vyrazili do města hned po příjezdu ještě před setměním.
Mosty klenoucí se přes různé šířky kanálů, barevné a oprýskané omítky přilehlých domů a hlavně kýčovitě vypolstrované gondoly, tóny harmoniky a gondoliéři v pruhovaných trikách se postarali o romantickou atmosféru večera. Vyrazit do Benátek v pozdních hodinách se ukázalo jako zlaté rozhodnutí. Nával turistů již opadl, v uličkách a na mostech nebyl problém s průchodem a město se se západem slunce příjemně ochladilo. To jsme po tropickém dni mile rádi uvítali. V plánu bylo se brouzdat městem až k náměstí svatého Marka. To máme úplně nejradši, bezplánovitě se nechat unášet a nechat se městem překvapit. Některé úzké uličky nám svým překvapivým slepým zakončením pomalu ukusovaly čas a vyfotit hlavní kanál a kostel Santa Maria della Salute při západu slunce jsme tak stihli na poslední chvíli.
Druhý den nás přivítala ta stinná stránka Benátek. Pach moči v bočních uličkách a uklízecí čety. Jen co skončil ranní úklid, dorazil hlavní nával turistů a já poznala o čem že to ostatní lidé mluvili. Jen co vytáhnete na některém z mostů foťák, něko se vám připlete do záběru nebo pocítíte netrpělivé pohledy, že překážíte. Odpolední sluníčko pak vytvářelo ostré přechody stínů a světla, což byl pravý moment vyměnit foťáky. Přesně pro tuto denní dobu jsem byla vybavena konvertovaným foťákem pro infračervené spektrum – o kterém tu Václav už psal (zde, zde, zde a zde). O infračervených fotografiích ale někdy příště (můžete se podívat na Instagram, brzy se tam fotky Benátek objeví).
Autor: Eliška Pivrncová
Na závěr ještě pár fotografií Václava z roku 2008 a 2011.NIKON D80 (30mm, f/5.6, 1/200 sec, ISO100)
NIKON D80 (35mm, f/9, 1/50 sec, ISO100)
NIKON D80 (85mm, f/9, 1/80 sec, ISO100)
NIKON D80 (16mm, f/5.6, 1/125 sec, ISO100)
NIKON D80 (32mm, f/5.6, 1/200 sec, ISO100)
NIKON D80 (85mm, f/5.6, 1/60 sec, ISO100)
NIKON D80 (48mm, f/8, 1/125 sec, ISO100)
NIKON D80 (16mm, f/8, 1/60 sec, ISO100)
NIKON D80 (55mm, f/8, 1/20 sec, ISO100)
NIKON D80 (16mm, f/8, 1/50 sec, ISO100)
NIKON D80 (16mm, f/8, 1/15 sec, ISO100)
NIKON D80 (42mm, f/8, 1/100 sec, ISO100)
NIKON D80 (16mm, f/5.6, 1/100 sec, ISO100)
NIKON D80 (16mm, f/5.6, 1/80 sec, ISO100)
NIKON D80 (45mm, f/5.6, 1/80 sec, ISO100)
NIKON D80 (16mm, f/5.6, 1/30 sec, ISO100)
NIKON D80 (16mm, f/7.1, 1/100 sec, ISO100)
NIKON D80 (16mm, f/5.6, 1/125 sec, ISO100)
NIKON D80 (35mm, f/5.6, 1/250 sec, ISO100)
NIKON D80 (42mm, f/5.6, 1/30 sec, ISO100)
NIKON D80 (85mm, f/5.6, 1/20 sec, ISO100)
0 komentářů