Dnes jsem vyrazill na běžky do Krkonoš a foťák jsem samozřejmě bral s sebou. Když jsem vyjel taxi dodávkou na Špindlerovkou (v osmi lidech vyjde cena levněji než busem), řítila se od Polska temná mračna. A opravdu, po chvilce šlapání k Dívčím kamenům se zatáhlo a panovala bílá tma. V tu chvíli to sice nadějně nevypadalo, ale spoléhal jsem na Aprílové počasí, které bude světelné podmínky proměňovat. A nezklamalo, takže si nakonec odvážím spousty fotek.
Od Dívčích a Mužských kamenů, kde bylo celkem nevlídně a zataženo, jsme šlapali nahoru na Sněžné jámy – a než jsme tam došli, začala se obloha protrhávat. Nad námi byla dvojitá vrstva mraků, která dělala zajímavé efekty. Pod námi vykukovaly a opět mizely sjezdovky ve Svatém Petru.
NIKON D7000 (55mm, f/8, 1/640 sec, ISO100)
Měl jsem opravdu velké štěstí, že to nejvíce dramatické počasí panovalo ve chvíli, kdy jsem byl na Sněžných jamách, které jsou asi nejvíce fotogenické. Zatímco moji parťáci svačili, já jsem kolem lítal s foťákem. Námětů bylo spousty, chata, stop značka, skalnatá stěna, rampouchy…stačilo jen počkat, až vítr, mraky a sluníčko namixuje ty správné světelné podmínky.
Když jsme dojeli na Voseckou boudu, bylo už převážně slunečno a světlo bylo méně dramatické. Od té doby už jsem skoro nefotil, při návratu na Mísečky se pak opět zatáhlo, začalo fučet a sněžit.
Před návratem k autu ale opět vykouklo sluníčko. Po cestě domů jsem si pak ještě s Kozákovského hřeben vyfotil Trosky při západu slunce. Aprílové počasí mi připravilo fotografické žně. A díky skvělému sněhu jsem si i báječně zaběžkoval.
0 komentářů