Asi 15km od českých hranic na břehu Labe mezi Pirnou a Bad Schandau, tedy dvěma krásnými saskými městečky, se vypíná 194m nad hladinou řeky skalní most jménem Bastei. Ten spojuje Bastei přes hlubokou propast se skalním hradem Neurathen. Most byl postaven roku 1851 a jednalo se o první most určený ryze pro turisty. Díky překrásným výhledům na údolí Labe a okolní skály, blízkosti turistických městeček a také kvůli hotelu, který je jen pár kroků od skalního mostu, je tato přírodní krása neustále přeplněna lidmi. Ačkoli jsem v krásné přírodě nejraději sám, toto místo přesto mohu jen doporučit.

K vyhlídce Bastei a hradu Neurathen se od Hřenska nebo Pirny dostanete po malé asfaltové silnici, která odbočuje mezi vesnicemi Lohmen a Hohenstein. Silnice je slepá, končí u hotelu Bastei, ještě před ním v lese potkáte odbočku na parkoviště, po silnic můžete přes zákaz pokračovat blíže k hotelu, kde je ještě jedno odstavné parkoviště, které je (domnívám se) neplacené. Já se vjezdu na zákaz bál a zůstal jsem na placeném parkoviště (byl jsem tu ovšem skoro sám), kdežto většina turistů jela přes zákaz na další parkoviště.

NIKON D90 (24mm, f/6.3, 1/400 sec, ISO200)
Saské Švýcarsko: Východ slunce nad Bastei

Hotelu a skalám bližší parkoviště bylo narváno auty jako předzvěst toho, že východ slunce určitě nebudu fotografovat sám. Ačkoli jsem na Bastei už byl třikrát, vždy zde bylo „těsno“, a to i na začátku prosince za nevlídného počasí.

NIKON D90 (10mm, f/6.3, 1/250 sec, ISO200)
Saské Švýcarsko: na skalním hradu Neurathen jsem sice nebyl sám, oproti horní vyhlídce na Bastei zde bylo ale doslova vylidněno

Fotografie zde jsou z mé poslední cesty, kdy jsem se na konci září vracel z východoněmeckého Halle. Ranní vstávání před čtvrtou hodinou se vyplatilo, skalní věže v Bastei byly zahaleny nízkou mlhou, která se s východem slunce postupně rozplývala. A to neobyčejným způsobem: nejprve byla mlha hustá až moc, nebylo vidět skoro nic na více než deset metrů, poté začala řídnout a v okolí se nejprve vyrýsoval jemně zářivý kotouč ranního slunce v teplých tónech, následně se začaly vylupovat i obrysy okolních skal. Pak se mlha postupně zvedala, aby následně opět některé výhledy zastřela, různě přelévala z údolí do údolí, aby se nakonec úplně rozplynula. Bylo to hotové divadlo, které pro mě mělo jen jednu malinkatou vadu: bylo zde moc lidí.

NIKON D90 (10mm, f/6.3, 1/500 sec, ISO200)
Saské Švýcarsko: horní vyhlídka Bastei – zde bylo v 7hod ráno úplně narváno, když jsem se vrátil kolem osmé hodinu, už jsem tu byl sám.

Už v 6:30 (asi 20 minut před východem slunce) na horní vyhlídce stála fronta fotografů. Buď to byl nějaký skupinový workshop, nebo je zde opravdu neskutečná tlačenice. Fotografování v houfu nervózních a tiše soupeřících fotografů mě nebere, tak jsem raději po skalním mostě přešel do zbytků hradu Neurathen. Tam také vznikla úvodní fotografie soliterního stromu, který ční mezi dvěma skalními věžemi. Na horní vyhlídku jsem se pak vrátil asi po hodině, žádný fotograf už tu nebyl a přitom jsem měl pocit, že právě v té době se mlha rozplynula tak akorát. Intuice mě opět nezklamala a já měl skvělý pocit, že jsem byl ve správný čas na správném místě.

NIKON D90 (10mm, f/6.3, 1/80 sec, ISO200)
Pohled ze skalního mostu Bastei o 194m níže na hladinu Labe

Ačkoli se mi kvůli příliš husté mlze nepodařilo vyfotografovat celkový pohled na celý skalní komplex s proslulým mostem, odjížděl jsem nadšený. Saské Švýcarsko je podobně jako České Švýcarsko prostě krajina mého srdce. Spoustu míst zde ještě musím objevit (zejména v německé části), pokud máte tipy na konkrétní místa, prosím o sdílení v komentářích.

NIKON D90 (10mm, f/6.3, 1/50 sec, ISO200)
Saské Švýcarsko: skalní věž v části zvané Neurathen

NIKON D90 (10mm, f/6.3, 1/60 sec, ISO200)
Pohled ze skalního mostu Bastei na okolní skalní město