Pozorování tučňáků je celkem zábava. Svými kolébavými pohyby se snaží překonat vzdálenost mezi mořem a jejich hnízdy, v čemž mu překážejí spousta naplavených větví. Zkouší to velmi nemotornými poskoky, bez dobré rovnováhy a s malými nožičkami tak většinou tučňák končí knock-outován na svém břiše. Když to vidíte, nezbývá, než se smát a utahovat si z chudáka tučňáka a jeho utrápeného výrazu. Podobně zábavné je i jejich fotografování, pokud tedy jsou kilometr daleko a při jakémkoli přiblížení před vámi zrovna neprchají do křovin.

Pláží a míst s koloniemi tučňáků je na Novém Zélandu (konkrétně na Jižním ostrově) dost. K pořízení hezké fotografie je však potřeba trocha štěstí a řádná dávka trpělivosti.

NIKON D5100 (200mm, f/5.6, 1/40 sec, ISO160)
Tučňáci jsou vtipní na pohled, bohužel pozornost lidí nevyhledávají a raději pádí někam do křoví.

Moje první setkání proběhlo u břehů Catlins. Tmavé fleky pohybující se typicky kývavými pohyby v travinách kolem pláže jsem identifikovala na tučňáky žlutooké. Ani při použití teleobjektivu a následném přiblížení nebylo z fotky moc co vykoukat. Tučňáci se dvakrát zakolébali a nenávratně zmizeli do houští. Šanci jsem tomu dala ještě po ránu, avšak i tento pokus skončil fiaskem.

Druhou výpravou bylo focení u pláží kolem městečka Oamaru. Tato oblast je známá především pro pozorování tučňáků nejmenších. Zamířila jsme opět na jednu menší pláž, kde měli být k vidění i tučňáci žlutoocí. Naivně jsem si s sebou vzala i objektiv o ohnisku 18-55mm, kdyby náhodou některé chtl ze zvědavosti přijít blíže. Ne, to se opravdu nestalo, z foťáku jsem vůbec nesundala teleobjekiv o ohnisku 55-200mm.

I druhý pokus u Oamaru skončil bez jediné použitelné fotky. Hlavní nevýhodou byla vzdálenost, která nás dělila od tučňáků podřimujících u západu slunce, ale i jejich plachost a nedostatek světla.

Ať už se vydáte pouze pozorovat nebo i fotit, s největší pravděpodobností tučňáky uvidíte při východu nebo západu slunce, kdy se vydávají nebo vracejí z lovu.

NIKON D5100 (200mm, f/5.6, 1/400 sec, ISO200)
Tučňák bělopasý

Třetí pokus už vyšel lépe. Ráno jsem již zamířila na vytipované místo, zalehla s teleobjektivem do trávy a čekala na první pohyb na pláži. Asi vás nepřekvapí, že to nebyl tučňák, ale dvě německé turistky, které se po pláži pohybovaly stejně nemotorně, jak ti chudáci, na které jsem čekala už dobrou půlhodinku.

NIKON D5100 (200mm, f/5.6, 1/500 sec, ISO100)
Tučňák žlutooký

Z celkového množství 7 napočítaných tučňáků během večera se ráno ukázal jeden jediný.  Měla jsme asi obrovské štěstí. Tento jediný tučňák neustále obcházel několik míst po pláži a do mého záběru se vracel pózovat každých 20 minut. Focení tak probíhalo necelé čtyři hodiny, které utekly jak nic.

Tito komičtí ptáci si určitě zaslouží při cestování pozornost. K pořízení někdy alespoň nějaké fotky bude potřeba velká dávka trpělivosti, celkový zážitek z focení a jejich pozorování pro mě určitě stál za to.