Letos nějak neobvykle často fotím kytky. Ještě před rokem jsem jednomu fotografovi tvrdil, že mám velmi rád makrofotografii, ale takovou více kreativní, ne žádné …(hledal jsem to správné slovo) – výcvaky kytiček. No a hle, letos to jsou samé fotky květin a zejména květů. Měl bych se tedy zpětně opravit, na makru mě nakonec baví i ty kytičky. Nafotit pěkně květ však není jen tak. Zejména je potřeba rozumět tomu, jaké světlo je to pravé.
Kytičky mají jednu záludnost. Jsou na pohled hezké. Co je však hezké na pohled, nemusí být automaticky dobrý motiv pro fotografii. Hezké věci ve špatném světle vypadají divně – najednou fotografie jakoby nedokázala zachytit tu krásu, kterou očima vnímáme. Pokud si chcete vyfotit pěknou kytičkou, musíte ji nechat obléknout do dobrého světla.
Květům (obzvláště těm lučním) sluší jemné protisvětlo, které dostaneme při nízkém slunci (tak hodinu před západem či po východu slunce). Slunce je nízko nad horizontem a atmosféra mu ubírá na ostrosti. V ostrém poledním/dopoledním či odpoledním slunci dostaneme v protisvětle tak maximálně siluetu (pokud budeme exponovat na nebe) nebo naprosto vypálené nebe (pokud budeme chtít správně zexponované květy).
Když fotografuju v tuto denní dobu, hledám motivy, které jsou zezadu nasvícené sluncem a zároveň je někde v pozadí stín nebo něco tmavého. Při nízkém slunci není problém takové rozhranní najít. Stačí v pozadí za motivem třeba strom, budova nebo i elektrický sloup. Dalším malým trikem je skrýt slunce přímo za květ, tak jako u máku na fotografii níže.
Když už slunce skoro zapadá, není problém do kompozice umístit i přímo sluníčko.
Pěkný blog, zajímavé a inspirativní snímky rád se budu vracet. Jste o mnoho lepší a mému vnímání daleko bližší než ten nafoukanej Cvrček.
Davy
Ahoj Davy, díky za pozitivní ohlas, mám aspoň více motivace pokračovat. V.