Objevuji Kanárské ostrovy – den pátý a šestý: Tenerife

Tenerife má pár nej – je největší a má nejvyšší horu. Taky údajně nejstarší strom (2 tisíce let) a samozřejmě spoustu pláží a letovisek – tudíž sem jezdí nejvíce turistů. Já se turistickým letoviskům snažil vyhnout, naopak jsem se těšil focení pod sopkou Teide a v zelených horách Anaga a Teno.

Abych si Tenerife zasloužil, musel jsem nejprve ustát plavbu trajektem po neklidném moři. Chodit se v uličkách skoro nedalo, houpalo to nahoru a dolů a občas to divoce škublo, příď obrovského trajektu občas opláchla tříšť z narážejících vln. Raději jsem si zkontroloval, zda mám před sebou blicí pytlík. Sousedovi vedle bohužel nestačil, jal se pak odhazovat obsah žaludku do koše. Na záchodech bylo taky nablito…No, docela zážitek. Po dvou hodinách jsme naštěstí dorazili.

NIKON D5300 (10mm, f/7.1, 1/200 sec, ISO100)

Jako první jsem fotil koncertní sín v Santa Cruz de Tenerife – tzv. Auditorium. Zatím jsem si nezjistil více informací (autora a funkci budovy) ale vizuálně na mě udělala tato stavba ohromný dojem. Fotograficky se tady lze opravdu vyřádit, já tu bohužel byl ve skoro nejhorší denní dobu a obloha taky nepřála na ty předem vymyšlené kompozice. Hlavně jsem ale rád, že jsem při focení jednoho záběru nespadl do moře z mola – vše tu je strašně kluzké (oslizlé) a při mně stáli všichni svatí, že jsem uklouznutí s foťákem v ruce a s baťohem plným objektivů a notebooku ustál.

NIKON D750 (105mm, f/7.1, 1/400 sec, ISO100)

Pak jsem se vydal fotit plážové kýčovky severně od Santa Cruz. Nad pláží Playa de la Teresitas je totiž krásná vyhlídka, odkud koukáte z asi 100m výšky a máte doslova letecký pohled. Co mě opravdu fascinovalo byl kontrast dvou pláží. Z vyhlídky máte napravo žlutě pískovou pláž jak z Havaje, nalevo pak je lávová pláž spíše jak z Lanzarote. Fakt by mě zajímalo, jak ty žluté a černé pláže takhle blízko vedle sebe vznikají. Skoro mám podezření, že ta žlutá je umělá – ale vzhledem k tomu, že má na šířku více jak kilometr, by si někdo musel dát fakt hodně práce…

NIKON D750 (86mm, f/4.5, 1/125 sec, ISO100)

Poté jsem vyjel do hor Anaga. Z trajektu ještě docela podrážděný žaludek dostal další dávku – silnice tady jsou jak nekonečný had. Těch zatáček bylo nepočítaně a po cca 30km zatáček mi začalo být nevolno. Naštěstí jsem akorát dorazil na místo, kde se stromy porostlými stráně ponořily do nízkých mraků. Tímhle je Anaga vyhlášená.

NIKON D750 (70mm, f/9, 1/200 sec, ISO100)

Západ slunce jsem fotil na nádherně divoké pláži Benijo. Vlny tu byly divoké, všude byly cedule varující před vstupem do moře. Holt oceán. Na koupání jsem samozřejmě neměl ani pomyšlení, doufal jsem, že s foťákem na stativu chytnu západ slunce po nízkými mračny – a urodilo se! Když ndšení z ulovené fotky pominulo, zjistil jsem, že jsem v podstatě celý den nic nejedl. Naštěstí hned nad pláží byla malá hospůdka – když jsem dorazil, pán akorát zavíral bránu. Dost mě vystresoval, bylo jasné, že v těchto odlehlých končinách jen tak nějakou další restauraci nepotkám. Tak jsem mu s patřičně vyděšeným výrazem vyklopil, že mám strašný hlad. Pán zavolal manželku /takovou bodrou babičku) a ta mi s naprosto nesrozumitelným přízvukem začala něco vyjmenovávat. Sice jsem neměl tušení, co mi uvaří, bylo ale jasné, že něco bude. S úlevou jsem poté zjistil, že uvnitř měli německo-španělské menu (pochváleny budiž davy německých důchodců), které sice bylo přeloženo dost bídně, pro orientační volbu nějaké ryby to stačilo. Ta nějaká ryba byla naprosto vynikající – možná to bylo jen tím ukrutným hladem, ale měl jsem pocit, že to byla nejlepší ryba, jakou jsem kdy jedl (škoda, že nevím, co to bylo zač).

NIKON D750 (78mm, f/5.6, 1/125 sec, ISO100)

Posilněn jsem se rozhodl, že si dám ještě noční jízdu přes desítky serpentýn pod sopku Teide. Představa, jak fotím hvězdy na jednom z nejlepších míst na světě zahnala moji únavu. Kolem půlnoci jsem dorazil … a nastalo zklamání.

NIKON D750 (20mm, f/2.8, 20 sec, ISO6400)

Obloha byla částečně pokryta vysokou oblačností, ale co hůř, hvězdy i na místech bez mraků skoro nebyly vidět. Kalima – ten hnusný písečný opar pocházející ze Sahary, dosáhl i do výšky nad 2000 metrů na mořem. I tady to bylo jak v městském smogu. Všude kolem bylo překvapivě dost turistů. Inu, šel jsem spát s nepořízenou.

NIKON D750 (14mm, f/5.6, 1/2 sec, ISO400)

Ráno jsem fotil pod Teide výchd slunce. Opar je na fotkách pro znalé oko dobře vidět – všechny fotky mají žlutý nádech a obloha má zvláštní barvu. Ne, není to žádný instagramový filtr.

NIKON D750 (102mm, f/9, 1/320 sec, ISO100)

Po cestě dolů z národního parku Teide jsem viděl ještě pár zajímavých míst, kde by se asi daly udělat parádní fotky, ten opar ve vzduchu mi nějak sebral elán.

Pak jsem udělal jednu chybu – bylo jedenáct, venku horko, v autě ještě víc, a moje na krátko zarezervované ubytko jsem měl až od jedné odpolední. Jel jsem si tedy předem obhlédnout údolí Masca, kam jsem měl naplánováno jet fotit na západ slunce. Od ubytka to bylo jen nějakých 12km, měl to být krátký výlet. No nebyl. Podcenil jsem, že silnice do Masca je úzká natolik, že se auta musí vyhýbat téměř ve stoje, aby se navzájem neodřela. Bohužel právě v pravé poledne sem najížděli masy turistů selfíčkařů. Sorry, neměl bych psát s despektem, ty masy mi ale lezly na nervy a hned jsem si uvědomil, jaké to je požehnání na hezká místa jezdit jen na východ nebo západ slunce. Ve vesnici Masca se nikde nedá zaparkovat (vše obsazeno), silnice je úzká, takže to otáčím a jedu zpět. To bych vše ještě překousl – jenže při cestě zpět se na téhle silnici najednou objevil autobus! Začala zábava. V obou směrech kolony, manévry vyděšených řidičů, během kterých člověk bezpečně poznal, kdo je místní (skoro ani nezastavili a projeli kolem jedním kolem v rigolu) a kdo turista (nervózní manévrování). Návdavkem jsem zažil jedno couvaní aut v koloně, když se bus zasekl v jedné serpentyně a musel si sjet zpět a nejet znovu… Šaráda pro silné nervy, která mi ujedla hodinu času. Po tomhle zážitku jsem si myslel, Masca „never more“, jelikož ale opar přes den nezmizel, neměl jsem nic jiného na programu.

NIKON D5300 (14mm, f/11, 1/400 sec, ISO100)

Na západ slunce jsem se vrátil – a co myslíte, ano, žádné kolony a autobusy, masy turistů zmizely jíst někam do restaurací.

NIKON D750 (70mm, f/5.6, 1/60 sec, ISO100)

Modrou hodinku jsem strávil na pláží Los Gigantes, což jsou útesy přesně pod vesnicí Masca, kterou jsem hodinu předtím fotil. Na závěr náročného dne jsem si ještě řekl, že focení hvězd pod Teide dám ještě jednu šanci a vyrazil autem na 40km stoupání od moře do výšky 2100 m. Vysoká oblačnost už byla pryč, jen ten opar zůstal. No ale pár fotek jsem udělal. Takže mise splněna, vše, co jsem chtěl na Tenerife vidět a nafotit, se mi podařilo.

Třetí den na Tenerife trávím přípravou na odjezd na další ostrov La Palma, odkud bude další příspěvek.

NIKON D750 (200mm, f/5, 1/400 sec, ISO100)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *