DJI Mavic Air už je na trhu skoro dva roky. Za tu dobu vyšly stovky recenzí. Většina z nich je však zaměřena na natáčení videí a jen na okraj se recenze věnují fotografickým aspektům. V této uživatelské recenzi bych chtěl poukázat na silné a slabé stránky tohoto čínského bezpilotního letounu, který je díky rozměrům, váze a ceně velmi populární. Předesílám, že tato recenze dronu DJI Mavic Air nechce být nějak podrobná a striktně objektivní, jde spíše o soupis mých postřehů po nafocení cca 5.000 fotografií. Jak jsem spokojen s kvalitou snímků? Otevřely se mi nové a netušené možnosti? Koupil bych si tento dron znovu?

Proč jsem si kupoval dron?

Létání mě od mala fascinovalo a jako malý jsem si přál být pilotem. Tento sen jsem sice postupně opustil, při každém letu letadlem však mám nutkání hledat zajímavé motivy a ukládat si je do hlavy jako fotky. Když se začaly rozšiřovat drony, byl jsem natěšený, že bych konečně měl jakousi šanci létat a fotit. Poprvé jsem o nákupu uvažoval v roce 2017, ale tehdy jsem neměl dostatečnou  finanční rezervu. Nákup jsem o rok odložil, pilně sledoval recenze a rozhodl se, že pokud do mákupu půjdu, bude to Mavic Air.

DJI FC2103 (4.5mm, f/2.8, 1/80 sec, ISO100)

Ještě bych měl přiznat, že existoval další důvod. V angličtině pro něj existuje zkratka FOMO. Fear of missing out. Tedy strach, že mi něco uniká, že mi ujede vlak, že budu na krásných místech, ale bez dronu přijdu o unikátní záběry. Po roce můžu říci, že to byl oprávněné tak napůl. Více k tomu níže.

Každopádně jsem rád, že dnes už zkušenost s focením z dronu mám.

Proč DJI a proč zrovna Mavic Air?

Tento stroj měl v době uvedené nejlepší parametry v pro mě cenově dostupné kategorii do 40 tisíc Kč. Nejlevnější DJI Spark nabízel malinko horší obrazovou kvalitu, menší rozlišení videa, horší stabilizaci (pouze dvo-osá), výdrž (16 versus 21 minut) a ovládání (dosah 2km versus 4km). MavicPro na tom byl lépe s ovládáním a dosahem (až 7km), výdrží baterie (27minut versus 21 minut) obrazová kvalita se ovšem zdála být takřka totožná (velikost čipu, tedy 1/2.3“ byla u všech stejná). Skvělou vychytávkou Mavic Air je interní uložiště o velikosti 8GB, lze tedy točit a fotit, i když si zapomenete s sebou paměťovou kartu (a na to jsem expert!).

Nejdůležitější pro mě byly a jsou rozměry. Ty jsou: 168×83×49 mm (složený stav) a 168×184×64 mm (rozložený). Mavic Air se při složeném stavu podobá velkému FX objketivu, vejde se do velké kapsy! Třeba moje Tokina 16-28mm zabere v batohu více míce a váží podstatně více. Vzít si Mavic Air včetně ovladače a náhradní baterky tak vyjde nastejno jako vzít si velký teleobjektiv 70-200mm f/2,8. Díky tomu jsem si mohl dron vzít v pohodě do Norska nebo do JAR.

Otevírá dron nové a neomezené možnosti?

Ano i ne. Možnost létat nad objekty otevírá nové a netušené perspektivy. Čím výš dron vzlétne, tím „exotičtější“ ty pohledu do okolí jsou. Samozřejmě platí určitá omezení, že dron nesmí vzlétnou výše než 300m, nesmí nad mraky, nesmí nad lidi a infrastrukturu atd. Ovšem už při vzletu do cca 100m se otevírají při pohledu dolů naprosto nové fotografické světy. Zároveň je toto i relativně nejtěžší na vyhledávání motivů, protože ze země, odkud pilotujete nemáte žádný vizuální kontakt s krajinou, kterou se snažíte nafotit. Komponujete tak výhradně skrze dálkové ovládání, což je dost neintuitivní, a pokud terén dokonale neznáte, i dost obtížné. Vždy ve vás hlodá nejistota, zda by záběr nebyl lepší při lehké změně pozice, letové výšky, náklonu kamery apod.

DJI FC2103 (4.5mm, f/2.8, 1/120 sec, ISO100)

Jelikož DJI Mavic Air má „pouze“ široké pevné ohnisko o ekvivalentní (kinofilmové) délce 24mm, není možné s perspektivou pracovat ovšem natolik, kolik by si fotograf krajinář přál. Je to prostě jako mít na foťáku pevný objektiv, kde je jedinou možností „zoomování“ nohama. Já postrádám především možnost těsnější perspektivy, tedy ideálně ohniska 50-100mm, kde lze s kompozicí pracovat mnohem kreativněji.

A  tom je i zásadní háček. Ne-ukotvenost, nekonečnost perspektiv je paradoxně jak osvobozující, tak svazující zároveň.

DJI FC2103 (4.5mm, f/2.8, 1/8 sec, ISO100)

Svazující by asi nebyla, pokud by tento stroj a bezpečnostní hlediska (tj. místní platné předpisy) nekladly další omezení: čas baterie (cca 15 minut čistého času na létání a tedy hledání kompozice), nutnost mít dron na dozor (tzv pravidlo FPV nebo také VLOS) a dosah wifi dálkového ovládání. Ve výsledku tedy lze dobře komponovat v radiu cca 500 m od místa, kde je pilot. Pak už je téměř nemožné dron udržet na dohled, při každém pohledu na ovladač (na záběry kamery při komponování snímku) ztrácíte přehled, kde dron je. Jakkoli je tento dron skvěle vybaven čidly a senzory, které prakticky neumožňují střet s velkým objektem, okamžitě při ztrátě vizuálního kontaktu narůstá stres. Ono totiž kolize s větvemi ani senzory občas nezabrání. O tom jsem se sám přesvědčil.

Je obrazová kvalita blíže mobilům nebo zrcadlovkám?

Obrazová kvalita je dána dvěma faktory. Velikostí a kvalitou snímače a pak samozřejmě kvalitou optiky. Zatímco optika má velmi jednoduchý design díky pevnému ohnisku (4.5mm = 24mm na kinofilmu) a pevné cloně (= f/2.8), senzor je velmi malý a i při relativně malém rozlišení 12Mpix je velikost jednoho pixelu miniaturních mikronmetru. To má zásadní vliv na dynamický rozsah, barevné podání a přítomnost šumu.

Zde chci zdůraznit, že kvalita videa a kvalita fotografií z toho dronu jsou dvě odlišné fotografie. Mohu říci, že jsem docela ohromen kvalitou videa z této malé kvadroptéry. Ovšem jak je to s fotkami?

Pokud bych měl podat velmi zjednodušující verdikt, pak je obrazový výkon ok (průměrný) za dobrých světelných podmínek. Objektivní hodnocení je pro mě složité, protože nedisponuji žádnou sofistikovanou měřící technikou, mohu pouze porovnávat s obrazovým výkonem foťáků, které používám. Jako referenci použiju:

  1. Mobil Xiami Redmi Note 4
  2. 1“ Bezzrcadlovku (technologicky starou cca 4 roky) Nikon 1 J5
  3. Zrcadlovky s malým snímačem Nikon D5300 a Nikon s fullframe snímačem D750.

Nejprve porovnejme obrazový výkon oproti mobilům. Srovnání má logikou, mobilní telefony využívají dost podobné kombinace malého snímače a fixní optiky. Jak si tedy vede dron oproti mému mobilu. Fotí lépe! Troufnu si říci, že DJI Mavic Air fotí na základní ISO dle mého lépe než nejlepší mobilní telefony v roce 2019. Řekl bych, že Mavic Air se blíží mobilům až na vyšší ISO kolem 800. Řekl bych, že při povedené fotce (základní ISO, dobrý přirizený kontrast ve scéně, není foceno proti slunci) lze snímky z Mavicu Air tisknout do velikosti 60cm na delší straně. To z mobilu dnes stále není možné (respektive jsem takový mobil neměl v ruce).

Nejvíce mi obrazový výkon připomíná snímky z CX formátu bezzrcadlovek Nikon, které šly na trh někdy v roce 2015. Na základní ISO obraz ok, na vyšší ISO dost znatelný nárůst šumu. Dynamický rozsah má Mavic bohužel trochu horší, vytahovat stíny nebo stahovat přepaly skutečně moc nejde, v tomto aspektu můj Nikon J5 vede.

Porovnání obrazového výkonu Mavica Air (vlevo) a malé zrcadlovky D5300 (vpravo) – není focení z totožného místa, proto není srovnání úplně přesné, také je třeba vzít v potaz, že fotka vpravo (D5300) je zobrazena v poměru 1:2, zatímco z Mavicu je to 1:1 (jinými slovy fotky ze zrcadlovky v sobě má ještě mnohem více detailů)

Při porovnání s výkonem DSLR, tedy zrcadlovek, Mavic Air žalostně zaostává. Dynamaický rozsah je o cca 4 EV nižší, odhaduju to někde na hodnotu 8-10 EV, fotky z Mavicu mi připomínají dobře exponovaní snímky z D750 při ISO 6400. Ano, ten rozdíl oproti zrcadlovkám je výrazný a je doslova propastný, jakmile fotíte z horších a náročnějších světelných podmínek (protisvětlo, málo světla).

Přesto nelze říci, že by fotky z Mavicu Air byly i při protisvětle nepoužitelné.

DJI FC2103 (4.5mm, f/2.8, 1/8000 sec, ISO100)

Rozlišení je při 12Mpix dost na hraně, fotky nelze prakticky moc ořezávat (už při ořezu na přirozenější formát 2:3 z nativního formátu 4:3) dojde ke ztrátě skoro 2 Mpix a dostáváme snímky o efektivní velikost max 4048*2669pix. Pro použití na sociální sítě je to ok, pro velkoformátové tisk je třeba ohlídnout se za vyšší řadou dronů se snímačem alespoň 1“.

V druhém díle se podíváme na porovnání snímků na různé ISO, na možnost focení s dlouhými časy, na focení panoramat a na celkovou použitelnost a kreativitu s dronem. Stay tuned!