Lanzarote je ostrov lávy, sopek, černých pláží a bílých domů. A taky mnoha barev. Vulkanická aktivita zde probíhala poměrně nedávno, naposledy v 18. století. Co se dá stihnout vidět za cca 6 hodin, které jsem měl k dispozici?

Na Lanzarote jsem se původně neměl ani podívat, nakonec jsem si půlden vyšetřil a dobře jsem udělal. Ačkoli Fuerteventura je reliéfem poměrně podobná – také tam je spousta sopečných kuželů a kalder, barvy jsou dost odlišné. Lanzarote je tmavší, láva je mnohem mladší.

Hlavním lákadlem ostrova je sopečný národní park Tymanfaya. Na exkurzi sem jsem neměl dost času, a stejně mě odrazoval fakt, že se v parku lze pohybovat jen v autobuse a tedy fotit z poza okna.

Během šesti hodin jsem nejprve navštívil slavnou pláž Playa Papagayo, která je opravdu krásná. Bylo zde ukrutné vedro, teploměr v autě mi ukazoval 36°C. Tahle pláž má krásný tvar a žlutý písek, což mi opět spíše připomínalo Fuerteventuru.

Další pláž, kterou jsem navštívil, už je typicky lanzarotská – El Golfo má sopečné barvy: černý lávový písek, a kulisy okolních útesů hrající všemi barvami oxidující lávy.

U pláže Janubio jsem fotil solná pole. Tady jsem si opravdu vyhrál a strávil zde asi hodinu.

Poté jsem se vydal do vnitrozemí – všude byly prazvláštní vinice, pro každý kmínek vinné révy je zde utvořen z lávových kamenů jakýsi paravánek, chránící před větrem. Dohromady to tvoří docela působivou scenérii.

Navštívil jsem červený kráter.

Následně jsem zjistil, že můj ambiciózní program, spočívající v projetí celého ostrova od jihu až na sever a zpět časově nestíhám. Místo pokračování do Teguise a Mirador del Rio, jsem se stočil do Arecife, kde jsem fotil slavný vrak námořní lodi Telamon.

NIKON D5300 (16mm, f/7.1, 1/200 sec, ISO100)

Počasí zůstalo po většinu dne zataženo, párkrát si i sprchlo, i tak však barvy Lanzarote pěkně vynikly – no škoda, že nebylo lepší světlo, mohlo to být ještě působivější.

Večer jsem se přeplavil trajektem zpět na Fuerteventury, odkud dnes pokračuji směr Tenerife.