Tři věže v Torres del Paine: o splněném snu, který už bych nemusel opakovat

Největším lákadlem v chilské Patagonii pro milovníky hor a fotografy je horský masiv Torres del Paine, který leží skoro na úplném jihu kontinentální Ameriky (nepočítáme-li Ohňovou zemi, což je onen úplný chvost). Na jeho východní straně se nacházejí majestátní žulové tři skalní zuby, kterým se říká nepřekvapivě Tři Veže (Las Tres Torres). Právě ony jsou možná tím nejvíce fotografovaným místem v celé Patagonii. Podívat se na toto místo je sen každého fotografa krajináře. Mně se sen splnil, přesto bych se sem už vracet nemusel. Proč?

Národní park Torres del Paine vstoupil do povědomí české veřejnosti v roce 2005 díky požáru, který zde založil neopatrný český turista. Od té doby nebylo úplně šťastné v Chile přiznávat český původ. Roli proklínaného národa však v roce 2012 převzal Izrael, neboť jejich turista založil další ničivý požár.

Lamy Guanaca se pasou v národním parku Torres del Paine (Chile) - v pozadí jsou vidět Tři věže (Las Tres Torres)

NIKON D7000 (42mm, f/5.6, 1/2500 sec, ISO400)
Lamy Guanaca se pasou v národním parku Torres del Paine (Chile) – v pozadí jsou vidět Tři věže (Las Tres Torres)

Nejznámější částí parku jsou Tři věže, které jsou při vidět z dálky z východní strany, při pěším pochodu po stranách horského bloku se však celou dobu skrývají a jsou vidět až z poslední vyhlídky, kam se strmě stoupá po kamenité moréně.

Z celého treku na jižní straně Torres del Paine, kterému se říká W-trek podle tvaru trasy, je však právě poslední úsek k třem věžím ten nejnudnější. Zatímco jsou roztodivné skály masivu Los Cuernos vidět téměř po celou dobu trekování ve Francouzském údolí, takže je výlet tam a zpět velmi zábavný, cesta ke třem věžím je oproti tomu dost nuda.

O celém „w-treku“ v Torres del Paine asi ještě napíšu jindy, zde jen zmíním, že první dva dny jsem měli neuvěřitelné štěstí na bezvětrné počasí. Ano, bylo bezvětří!!! Tři vykřičníky pochopí jen ten, kdo v Patagonii byl.  Jelikož jsme trekovali kalsicky ze západu na východ (doporučeno kvůli směru větu), bezvětří jsme měli v oblasti Lago Grey a Pehoe. Ovšem třetí den, kdy jsme se od Francouzského údolí přesunuli náročným přechodem o délce 25km (v plné polní –tj. se stany, jídlem a vším fotografickým vybavením), jsme konečně dostali ochutnat, co znamená patagonský vítr. U hladiny jezera Nordenskjöld nabíral vítr vodu z hladiny (aby toho byl schopen, musí mít vichr rychlost alespoň kolem 80km/h) a dal nám několik sprch. To nám vítr ještě foukal většinou do zad a nebylo tak zle. Při jednom focení jsem při pohledu do hledáčku a současném poryvu větru ztratil rovnováhu a zlomil jsem si jednu trekovou hůlku. To je dost mrzuté, když máte 20kg na zádech a chystáte se na výlez 500 metrového převýšení po kamenné suti.

Tři věže: stojí to zato se k nim plahočit?

NIKON D90 (55mm, f/7.1, 1/30 sec, ISO640)
Tři věže: stojí to zato se k nim plahočit?

Ta pravá zábava s větrem nastala při samotném stoupání do třetího údolí směrem k chatě Albergue Chileno. Vítr nám už foukal nejen do zad a zboku, ale také přímo proti nám a při tom nenabíral vodu, ale prach a kameny. Jestli si tohle někdo dokáže užívat, tak musí být úplný masochista. Mně se jen vybavily zážitky z Nového Zélandu, kde jsme na jižním ostrově měli na vítr smůlu a po několika opravdu větrných dnech jsme chytli docela depku. Tady ta depka přišla během pár hodin. Unaveni dlouhým pochodem a s pískem v očích jsme se dobelhali do stanového tábora, který je nejblíže třem věžím. Místo pod třemi věžemi je vysněné pro každého fotografa krajináře. Ranní východ slunce, který barví skalní věže do sytě rudých a oranžových odstínů, je považován za jedno z nejúžasnějších přírodních divadel. Protože se přímo pod věžemi nedá stanovat, musí se k nim ráno před východem sluncem šplhat docela fyzicky náročným výstupem (naštěstí technicky nenáročným). Proto jsem šli až do stanového tábora, abychom byli druhý den připraveni vstávat brzy ráno. Bylo tak 17hod a mě se chtělo ukrutně spát. Původní plán, že se ke třem věžím vypravím i na západ slunce, jsem házel do žita. Las Torres jsou osvětleny jen při východu, slunce zapadá za věžemi hluboko pod horizontem. Šance, že by z toho mohlo být něco fotogenického, byla malá. Torres del Paine jsem měl v ten moment akorát tak plné zuby.

Přesto mě Pavel vyhecoval a ke třem věžím jsme se posilněni večeří vydali. Nad námi přitom byly mraky a jistota, že věže uvidíme, nikde nebyla. Ale stejně tak to ani neplatilo o ranním výstupu, takže jsme se přeci jen rozhodili, že si výlet po šutrovém svahu s převýšením několik stovek metrů nakonec dáme. A nelitovali jsme. Ačkoli nad věžemi byly mraky, které se tam navzdory větru držely, těsně před soumrakem je slunce podsvítilo a světlo odražené od mraků dokonce nasvítilo i přední, východní stranu skal. Báječné světelné divadlo, které trvalo asi 20 minut. Stihnul jsem udělat několik kompozic a po depresivním dnu jsem se zase cítil šťastný. I kdyby ráno mělo být zataženo, už jsem ty zpropadený věže viděl a nafotil. A navíc jinak, než většina fotografů!

A pak slunce podscítilo mraky

NIKON D90 (16mm, f/5.6, 1/640 sec, ISO200)
A pak slunce podscítilo mraky

Detail tří věží, částečně zahalených mracích těsně před soumrakem.

NIKON D7000 (45mm, f/8, 1/500 sec, ISO100)
Detail tří věží, částečně zahalených mracích těsně před soumrakem.

Perspektiva klame: výškový rozdíl mezi jezerem a vrcholekm skal je 1.800 metrů  - vešly by se sem šest krát Eiffelova věž. Druhý klam - nejvyšším bodem je věž vlevo, který vypadá z tří věží jako nejmenší.

NIKON D7000 (22mm, f/6.3, 1/400 sec, ISO100)
Perspektiva klame: výškový rozdíl mezi jezerem a vrcholkem skal je 1.800 metrů – vešla by se sem 6x (!!!!!!) Eiffelova věž. Druhý klam – nejvyšším bodem je věž vlevo, která přitom vypadá z tří věží jako nejmenší.

Na a nakonec to vyšlo i ráno. I když jen o chlup. Vstávali jsme ze stanu ve čtyři hodiny ráno a za světla čelovek stoupali vzhůru, abychom jej nepropásli, kdyby snad počasí přálo. Divadlo se konalo jen částečně, několik mraků na východě nedovolilo rozehrát stěny těmi nejsytějšími odstíny. I tak se nám podařilo několik krásných fotografií. Naštěstí tak akorát včas, pár minut po východu se opět nad lagunou pod věžemi zvednul nechutný vítr, který nabíral prach a vodu. Tahle brusná směska pak bičovala nejen  naše obličeje ale i foťák s objektivem. Na rozdíl od večerního focení jsme už Třech věží měli opět plné zuby a rychle sešli dolů.

Ranní východ slunce pod Las Tres Torres - fantasitické divadlo...jen kdyby u toho tak nefoukalo...

NIKON D7000 (10mm, f/6.3, 30 sec, ISO100)
Ranní východ slunce pod Las Tres Torres – fantastické divadlo…jen kdyby u toho tak nefoukalo…

Až někde v katalozích nebo na webu uvidíte fotky patagonských třech věží, vězte, že tady se žádná idylka až na pár výjimečných dnů za rok nekoná. Já osobně mám raději focení v místech, kde si člověk vychutnává i samotnou cestu k cíli. U třech věží (zdůrazňuji, že tím nemyslím celý w-trek v Torres del Paine) tomu tak ale nebylo. Lituji ty, kteří mají na návštěvu jen málo dní a vyráží právě jen na tento výlet. Já mám mnohem hezčí vzpomínky na jiné místo v Torres del Paine. Ale o tom zase někdy jindy.

Komentáře

  1. hana čermáková

    měl by sis dát do své kvalifikace, že jsi taky horolezec, příteli, kolik skalisek jste už s Pavlem zdolali s plným nákladem, to je neuvěřitelné 🙂 díky za sdílení – ty věže jsou jak tři čarodejnice z Macbetha 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *