Co mě naučilo fotografování lvounů?

Představte si půl tunové stvoření, které si to podřimuje na pláži, mouchy se vznášejí nad jeho hlavou a jen málo co ho vyprovokuje k sebemenšímu pohybu. Když však vstoupíte do jeho komfortní zóny, dokáže rozpohybovat své tělo do takové rychlosti, že by na krátkou vzdálenost v klidu předběhl i člověka. Řeč je o lvounech, neboli lachtanech hřivnatých, které jsme se vydali fotit na Novém Zélandu ke Cannibal Bay.

Cannibal Bay dostalo své hrůzostrašné jméno oprávněně, hned z kraje pláže mě uvítalo pár mrtvých krav, tuleňů a dalších koster vyplavených z moře. Zřejmě znamení, abych byla na pozoru. Ti odvážlivci, kteří se těmito signály a příšerným zápachem nenechají zastrašit, nakonec spatří lvouny, kteří si dopřávají siesty na písku druhé pláže.

Mládě lachtana hřivnatého na pláži.

NIKON D5100 (200mm, f/5.6, 1/500 sec, ISO160)
Mládě lachtana hřivnatého na pláži.

Lvouni, neboli lachtani hřivnatí, si dávají záležet, aby byli neustále pokryti vrstvou písku, snadno je tak přehlédnete.

NIKON D5100 (200mm, f/5.6, 1/500 sec, ISO160)
Lvouni, neboli lachtani hřivnatí, si dávají záležet, aby byli neustále pokryti vrstvou písku, snadno je tak přehlédnete.

Sotva se vyplaví z moře, začnou se lvouni ploutví posypávat pískem. Proto se při prvním pohledu na pláž může zdát, že zde není ani živáčka. Zdání klame! Při bližším prozkoumání zjistíte, že pod hromadami písku se skrývají tato mohutná stvoření. Sem tam se ploutví oženou po mouše, občas si zívnou a maximálně převalí na druhý bok.

Dostat z těchto líných miláčků podobnou grimasu vyžaduje buď trpělivost a štěstí, nebo odvahu zaryskovat jejich drobné podráždění...mějte však připravenou rychlou únikovou trasu!

NIKON D5100 (200mm, f/5.6, 1/500 sec, ISO160)
Dostat z těchto líných miláčků podobnou grimasu vyžaduje buď trpělivost a štěstí, nebo odvahu zaryskovat jejich drobné podráždění…mějte však připravenou rychlou únikovou trasu!

Jedno ze základních pravidel focení zvířat je vědět o fotografovaném objektu co nejvíce informací. Díky tomu můžete následně předjímat jeho chování. S foťákem jsem se snažila dostat co nejblíže, ale zároveň se snažila dodržet i určitou bezpečnou vzdálenost. Vše probíhalo vcelku poklidně, do té doby než jsem zcela zapomněla na jiné důležité pravidlo – být na pozoru před okolím. Nikdy nevíte, co může vyplavit moře bezprostředně za vámi, nebo kdy se jiný mrtvolně vypadající lvoun probudí přímo vedle vás. Tak se stalo i mně: v zápalu focení jsem si nevšimla, že se za mými zády vynořila nasupená samice a velkými skoky si to mířila přímo na mě. Naštěstí jsem na pláži nabyla sama a na hrozící nebezpečí mě na poslední chvíli upozornil přítel. Tito znuděně vypadající stvoření mi zvedli adrenalin, jako nic předtím ani potom během celého ročního pobytu na Novém Zélandu.

Obecnější poučení je následující: focení šelem (ano, lachtani jsou šelmy), je lépe provádět ve dvou lidech, kdy jeden neustále hlídá bezpečí fotografa.

Autor fotografií a textu: Eliška Bacovská

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *